30
rozhovor
o tom, jak pomoci a prospět nějak ostatním.
Děti jsou základní a nedílnou součástí celé společnosti. Přemýšleli jsme, jak prospět všem
v současné době, kdy to nemůžeme dělat obvyklým způsobem. Po diskuzi zvítězil plán „rouškování“. Šití a distribuce roušek všem potřebným, institucím v první fázi a v další fázi pak všem potřebným jednotlivcům.
Tým se teď ocitl tak trochu mimo svůj obvyklý obor působení, nebo ne?
V něčem ano, v něčem ne. Netvoříme nyní obvyklý program, rušíme akce, jarní víkendy (stále věříme
v tábor), ale nikdy jsme „nevytěsnili“ vnímání potřeb dětí a rodičů. Gandalf stále vyhodnocuje, jak nejlépe pomoci všem svým blízkým a jak tak trochu bojovat proti nové nemoci a jejím materiálním, zdravotním i psychologickým, duchovním a osobnostním dopadům.
Máš nějaký vlastní komentář k aktuálnímu dění? Třeba z pohledu pedagoga?
Mám za sebou rozhovory s podobnou otázkou. Kdybych měl shrnout poselství z pohledu pedagoga, tak...?
Lidi, neblázněte. Rodičové, žáci, pedagogové,
co jsou to dva, tři měsíce z hlediska délky života,
vzdělání? Co znamená pár měsíců v životě osmdesátiletého člověka? Sám vím, jak dlouhá
(a užitečná) ta cesta vzdělávání může být. A že nikdy nekončí.
Pak také: prázdniny si všichni zasloužíme.
Protože nyní nejsou prázdniny ani volno, jak si mnohá veřejnost domýšlí. Udělejme nyní všichni ze vzdělávacích (i lidských) úkolů a výzev maximum... a pak si zasloužíme léto, dovolenou, prázdniny
a určitý restart. V září se snad v plné síle a zdraví uvidíme.