Možná tuto otázku dostáváte často, ale mohla byste nám popsat, jak jste se vůbec
k tématu bohyní dostala?
Na toto téma mě nejprve upozornil kamarád historik. Velmi mě zaujal fenomén léčitelství, který se předával
z jedné generace na druhou,
a proto jsem začala pátrat
v archivech a pročítat různé historické kroniky a jiné prameny. Největší inspirací pro mě ale byla asi krajina, kterou jsem si prošla, abych pochopila, proč právě tady se bohyně rodily. Nechtěla jsem napsat historii tohoto fenoménu, ale příběhy těch posledních nebo té úplně poslední žítkovské bohyně, na jejímž tragickém konci se podílel komunistický režim, který chtěl zgruntu vymýtit všechno, co se nedalo úplně racionálně vysvětlit.
Po čtyřech letech od vydání Žítkovských bohyní snad není nikdo, kdo by se s vaší knihou nesetkal. Když se ohlédnete za tím, co vám tato kniha přinesla, všechna ta pátrání, samotné psaní a následná ocenění, jaký máte pocit?
Psaní a veškerá činnost s ním spojená mě naplňuje, i když je to občas velmi náročné
a stresující. Když potom v rukou držím hotovou knihu, je to skoro jako držet vlastní dítě - obrovský pocit štěstí. Ocenění je samozřejmě krásná věc, ale
z čeho mám největší radost, je vědomí, že se kniha líbí čtenářům.
Kromě spisovatelky jste také kurátorkou výtvarného umění. Najdete si občas chvilku sama pro sebe?
Mám to štěstí, že moje práce je
i mým koníčkem. Jak výtvarné umění, tak i literatura mě naplňují a když jim věnuji čas, vím sice, že pracuju, ale neunavuje mě to. Ale kromě toho i sportuji, ráda běhám
a chodím na gymnastiku,
a každou neděli večer trávím
s knížkou ve vaně – to je pro mě nejkrásnější relax.
Pokud se nemýlím, při psaní knihy Vyhnání Gerty Schnirch jste se snažila vžít do příběhu hlavní postavy také tím, že jste si prošla náročnou trasu brněnského pochodu smrti. Prožíváte teď nějaký nový příběh, díky kterému podstupujete něco podobného? Můžeme se do budoucna těšit na novou knihu?
Ano, to je pravda. Při psaní prožívám spoustu příběhů, snažím se vcítit do jednotlivých postav a navštívit místa, kde se příběh odvíjí. Novou knihu právě dokončuji, pokud vše půjde dobře, měla by vyjít na začátku příštího roku. ■
"Když v rukou držím hotovou knihu, je to skoro jako držet vlastní dítě – obrovský pocit štěstí."
33
Literatura