Mrazivý Osud
českých bohyní
Žítkovské bohyně je kniha o hledání téměř ztracené pravdy,
o generacích žen z Bílých Karpat, které díky svým schopnostem léčily lidi, věštily budoucnost, ovládaly počasí, ale uměly
i uškodit. Vypráví příběh Dory Idesové, jedné z posledních potomků slavných bohyní,
a provází nás dlouhými lety jejího pátrání po osudech a tajemstvích bohyní, a to především její tety, Surmeny.
I tak se dá tato kniha shrnout. Co se ale do krátkého odstavce popisujícího děj nevešlo, je, že je tento román založen na skutečnosti, tedy na existenci žítkovských bohyní jakožto fenoménu, za nímž se sjížděli lidé i ze zahraničí. Že takové ženy se zvláštními schopnostmi opravdu existovaly.
Příběh je zčásti velice poutavý
a zajímavý, dozvídáme se střípky z životů některých bohyní a jejich nešťastné osudy, jenž jsou často navzájem propletené a navíc velmi podobné - protože každá
z nich měla předurčeno vést komplikovaný život končící tragickou smrtí. Z velké části je však román složen také ze zpráv
a dokumentů převážně StB, které se jen obtížně čtou a samostatně navíc posunují děj jen minimálně; teprve všechny dohromady tvoří jakýsi obraz, který pak zapadá do celkového příběhu. Na druhou stranu je zajímavé vidět, jak takové dokumenty vypadaly,
a sledovat, jak jejich prostřednictvím může nenávist jednoho člověka obrátit osudy několika lidí úplně naruby.
Celkově na mě však knížka velice zapůsobila, a ať už byly některé
z osudů žítkovských bohyní jen smyšlené či poupravené, velmi mě chytly za srdce. Je krásné vědět, že se u nás taková tradice až do nedávných let dochovala
a že tak silné ženy chodily po našich horách a pomáhaly všem lidem široko daleko.
Po dlouhé době jsou Žítkovské bohyně jednou z knih současné literatury, která ve mně zanechala obrovský dojem a zároveň pocit smutku, že jsem neměla tu možnost se s některou z bohyní setkat. Znáte ten pocit po přečtení Harryho Pottera, kdy vás zaplaví ohromné zklamání z toho, že nemáte možnost v takovém světě žít? Je asi hloupé tyto dva
úplně odlišné žánry nějak přirovnávat k sobě, ale přesně takový pocit mám teď po přečtení této knihy. Jen je dvakrát tak silnější, protože život ve světě bohyní nereálný není, jen mě minul o dvě stě kilometrů a víc jak půlku století.. ■
Verdikt: 85 %
TEXT Kamila Koloušková FOTO katerina-tuckova.cz
Říkala jsem si, že nějaké bohyně a obzvlášť jejich bohování přeci nemůže být tak zajímavé
a poutavé, aby z toho vyšla celá knížka. Taky mi někdo mohl už tehdy sdělit, že se ohromně pletu.
Kdo je Kateřina Tučková?
Kateřina Tučková (35) je spisovatelka a kurátorka pocházející z Brna. V roce 2009 dostala za svůj román Vyhnání Gerty Schnirch cenu Magnesia Litera - Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na několik dalších prestižních cen. V roce 2012 vydala román Žítkovské bohyně, za nějž dostala Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu - Kosmas cenu čtenářů
a další ocenění. Od roku 2014 se její romány hrají i v podobbě divadelních adaptací. Jak její příběhy vznikají a co dalšího plánuje, prozradila v rozhovoru.
32
Literatura