20
Rozhovor
Michal Kubala
Michal Kubala se narodil
16. března 1988 v bývalém Československu. Vždycky bydlel v Českých Budějovicích. Vystudoval naše gymnázium
a pak ještě Střední školu řemeslnou Soběslav, obor umělecký kovář, zámečník
a pasíř jako učeň oboru umělecký kovář.
Nyní pracuje na Svářečské škole v rámci překvalifikování přes pracovní úřad. Mezi jeho záliby mimo jiné patří především poezie a malířství.
obdivoval také pro jeho divadelní nasazení a měl jsem ho rád nejen jako režiséra, ale rovněž jako i herce v divadelním uskupení Dřevomorka. Dál Jirka Tham, který učil výtvarku a ZSV.
K tomu jsem začal chodit i na společenskovědní seminář, aniž bych na ten seminář byl zapsán, prostě jeho hodiny byly nepředstavitelně zajímavé. Ještě musím zmínit Ivana Bartoše, který s Jirkou Kabelem tvořili perfektní dvojku, členy šíleného tvůrčího uskupení Skupina 22
a vynálezce tzv. neotruhnismu, nového uměleckého stylu, který se později transformoval ještě do radikálnější formy - novotruhnismu.
A z čeho jsi vlastně maturoval?
Maturoval jsem z matematiky, což bych si hodně rozmyslel, ze ZSV, protože jsem si netroufal maturovat z chemie, i když jsem v té době navštěvoval chemický seminář, tak v bláhovém domnění, že ZSV bude snadné, jsem si na poslední chvíli ty společenské vědy zvolil, vzápětí jsem ale zjistil, že tomu tak vůbec není. Třeba když jsem si vytáhnul otázku z ekonomie, zatímco moje kamarádka, když já jsem čekal na potítku, mluvila
o buddhismu, což byla nehorázná provokace. A pak jsem maturoval samozřejmě ještě z češtiny
a z angličtiny.
Co si myslíš o nové tváři naší školy?
Myslíš třeba to, jak se začala prolínat s GONem?
Přesně třeba i to.
Když se začalo mluvit o tom, že se Česká sloučí s GONem, tak se všichni hrozně obávali, že kvalita půjde dolů. To bych ale rád upozornil, že, jak už jsem říkal, že gymplu chybí ta praxe, právě goňáci jsou vlastně jediní na gymnáziu, kteří nějakou praxi mají.
Takhle na konec našeho rozhovoru - existuje něco, co bys chtěl vzkázat dnešnímu gymnáziu?
Já bych chtěl nynějším studentům říct, že se člověk učí celý život. Takže vůbec nemusí být vystresovaní z toho, jak je všichni honí po gymplu na tu vysokou školu, že by si špatně vybrali, že to musí všechno stihnout do šestadvaceti
a podobné věci s tím spojené. Koneckonců i já jsem šel na ten učňák až po šestadvacítce.
V životě si to můžete ještě mockrát rozmyslet, přestane vás bavit vaše zaměření, tak můžete jít na střední třeba až ve třiceti.
"Můj nejoblíbenější předmět byl jednoznačně tělocvik. Nechápu, proč se ho ostatní studenti děsili, nebo říkali: 'Né, zase budem muset běhat,' a tak dál."