"A co si na gymplu předně cením, je ten kulturní život, ty mimoškolní aktivity, to, že se tam hraje divadlo, funguje tam sbor, to, že se tam léta a léta koná recitační soutěž, je prostě super."
svlékl jen do trenýrek, načež mi po vystoupení kamarádka vyčetla, proč jsem si ty trenýrky nesundal. A od té doby mi vrtalo hlavou, zda-li jsem si ty trenýrky nesundal, protože to bylo přes čáru, nebo že jsem se jednoduše styděl. Vrtalo mi to hlavou a cítil jsem nutnost si tu otázku zodpovědět, jestli jsem toho schopen. A tak bylo jen otázkou času, jestli ta chvíle nastane. Ta chvíle nastala na onom literárním večeru, kde bylo opravdu hodně lidí. Vycítil jsem, že to je vhodná chvíle pro to se svléci.
Vím o tobě, že tvoje studium nebylo úplně obvyklé. Na kováře jsi šel hned po maturitě na čtyřletém oboru našeho gymnázia?
Ne, ještě jsem před tím koketoval s vejškou. Byl jsem v Brně na religionistice, pak jsem přešel na počítačovou grafiku, pak zpět na religionistiku,
a když se na to dívám zpětně, tak jsem se tím vůbec neměl zdržovat a měl jít rovnou na učňák.
Když jsi byl na gymplu, co sis myslel, že jednou budeš dělat?
Na gympl jsem šel s vizí, že budu nějakým ochráncem přírody. Ovšem už v průběhu studia se mé zaměření obrátilo spíše k humanitním předmětům, tak jsem pak nakonec odešel na vysokou školu studovat tu religionistiku. Ale při jedné hodině angličtiny, ještě na gymnáziu, jsem. pronesl něco jako: "I want to be a blacksmith." Načež mi naše paní profesorka Regulová odpověděla: "Tak to jsi na špatné škole." Možná jsem i byl, když jsem se potom vydal toho kováře studovat. Takže to ve mně bylo asi už tehdy, ačkoliv jsem se domníval, že kováři jsou jen
v pohádkách. Až později jsem zjistil, že se tomuto řemeslu skutečně ještě pořád někdo věnuje.
Byl jsi pevně rozhodnut, že se půjdeš učit přímo na kováře, nebo ses rozhodoval mezi více variantami?
Ještě jsem zvažoval knihvazačství, ale protože jsem hrál Diablo, tak jsem se rozhodl pro kovařinu.
Dokázal bys nějak srovnat gympl s učňákem?
Tak oproti učňáku si myslím, a to je podstatná chyba gymplu, že na gymnáziu hodně chybí praktická část vzdělávání. Na druhou stranu tam mají zapálení pro ty nepraktické předměty, které na učňáku chybí a to zapálení mají nejen studenti, ale i učitelé. Na učňáku učitelé předpokládají, že to ty učně nebude vůbec zajímat, což není tak úplně pravda, co se týče třeba literatury, i moji spolužáci četli. Například knížky Warcraft. A co si na gymplu předně cením, je ten kulturní život, ty mimoškolní aktivity, to, že se tam hraje divadlo, funguje tam sbor, to, že se tam léta a léta koná recitační soutěž je prostě super. Na učňáku se jede tak maximálně na nějakou kovářskou soutěž, a to ještě vybraní jedinci z oboru umělecký kovář. Nejvíce si chválím divadelní skupinu pana profesora Krejčího, protože to patří k té nejlepší kultuře, co jsem viděl.
Dokázal bys nějak srovnat gympl s učňákem?
Tak oproti učňáku si myslím, a to je podstatná chyba gymplu, že na gymnáziu hodně chybí praktická část vzdělávání. Na druhou stranu tam mají zapálení pro ty nepraktické předměty, které na učňáku chybí a to zapálení mají nejen studenti, ale i učitelé. Na učňáku učitelé předpokládají, že to ty učně nebude vůbec zajímat, což není tak úplně pravda, co se týče třeba literatury, i moji spolužáci četli. Například knížky Warcraft.
A co si na gymplu předně cením, je ten kulturní život, ty mimoškolní aktivity, to, že se tam hraje divadlo, funguje tam sbor, to, že se tam léta a léta koná recitační soutěž je prostě super. Na učňáku se jede tak maximálně na nějakou kovářskou soutěž, a to ještě vybraní jedinci z oboru umělecký kovář. Nejvíce si chválím divadelní skupinu pana profesora Krejčí, protože to patří k té nejlepší kultuře, co jsem viděl.
Zapojoval ses na naší škole také do nějakých kulturních činností?
Určitě. Jednak jsem pravidelně recitoval na recitačních soutěžích. Velmi si cením práce, kterou naše učitelka angličtiny paní Regulová na těchto akcích odváděla a doposud odvádí, takže děkuji, poté jsem tyto akce i moderoval, takže jsem rád za tu příležitost, kterou mi gymnázium poskytlo, protože tam začala moje moderátorská kariéra, kterou jsem uplatnil i na Majálese. Jinak jsem byl ještě nějakou dobu předsedou školního parlamentu, za což mě mí spolužáci nenáviděli, předně za mé nekonečné vyrušování na konci velkých přestávek proslovy do školního rozhlasu, pan profesor Landa mě vždycky potkával na chodbách a podotýkal mi: „Stručně, stručně, stručně a jasně!“, připadalo mu to zdlouhavé a rozvážné. Také jsme měli ve třídě divadelní uskupení Čára přes rozpočet. Nemohli jsme však konkurovat divadelnímu spolku pana Krejčí Primo Theater a dnes již legendárím Arte de la Tlampač, které na gymplu také vznikly.
Kdo byli tví oblíbení kantoři?
Mezi mé oblíbence, bylo jich několik, každý kantor si zaslouží pozornost, ale když jmenuji, tak náš tělocvikář a později i učitel na náš literární seminář Jirka Kabele, se kterým jsme právě chodili do antikvariátu Tyché, Jirku Krejčího, kterého jsem obdivoval také pro jeho divadelní nasazení a měl jsem ho rád nejen jako režiséra, ale rovněž jako i herce v divadelním uskupení Dřevomorka a Jirka Tham, který učil výtvarku a ZSV. K tomu jsem začal chodit i na společenskovědní seminář, aniž bych na ten seminář byl zapsán, prostě jeho hodiny byly nepředstavitelně zajímavé. Ještě musím zmínit Ivana Bartoše, který s Jirkou Kabelem tvořili perfektní dvojku, členy šíleného tvůrčího uskupení Skupina 22 a vynálezce tzv. neotruhnismu, nového uměleckého stylu, který se později transformoval ještě do radikálnější formy - novotruhnismu.
Nesmím vynechat, s ním jsem byl hrozně za dobře, vždycky jsem si s ním potřásl pravicí, když jsem šel hlásit svoje hlášky do rozhlasu, pana ředitele Chalupského.
(Enes Zaimovic, 8.E podotkl: ) „Nechť je mu země lehká!“
Nechť je mu země lehká, přesně tak. Toho jsem měl ve velké oblibě. A věřím, že i on mě.
Jaké předměty jsi měl rád?
Nejoblíbenější předmět je jednoznačně tělocvik, nechápu, proč se ho ostatní studenti děsili, nebo říkali: „Né, zase budem muset běhat.“ a tak dál. To byla totiž jedinečná chvíle, zahrát si třeba Pucku. Hodiny tělocviku byly moje nejoblíbenější. Pak jsem měl rád ještě ZSV, ale pořád jsem se nejvíc těšil na ten tělák a mrzelo mě, když třeba odpadnul.
A z čeho jsi maturoval?
Maturoval jsem z matematiky, což bych si hodně rozmyslel, ze ZSV, protože jsem si netroufal maturovat z chemie, i když jsem v té době navštěvoval chemický seminář, tak v bláhovém domnění, že ZSV bude jednoduché a snadné, jsem si na poslední chvíli ty společenské vědy zvolil, vzápětí jsem ale zjistil, že tomu tak vůbec není. Třeba když jsem si vytáhnul otázku z ekonomie, zatímco moje kamarádka, když já jsem čekal na potítku, mluvila o Buddhismu, což byla nehorázná provokace. A pak jsem maturoval samozřejmě ještě z češtiny a z angličtiny.
Co si myslíš o nové tváři naší školy?
Myslíš třeba to, jak se začala prolínat s GONem?
Přesně třeba i to.
Když se začalo mluvit o tom, že se Česká sloučí s GONem, tak se všichni hrozně obávali, že kvalita půjde dolů, ale to bych rád upozornil, že, jak už jsem říkal, že gymplu chybí ta praxe, právě goňáci jsou vlastně jediní na gymnáziu, kteří nějakou praxi mají.
Dokázal bys nějak popsat základní změny, které se na naší škole udály?
Ne.
Takhle na konec našeho rozhovoru. Existuje něco, co bys chtěl vzkázat dnešnímu gymnáziu?
Já bych chtěl nynějším studentům říct, že se člověk učí celý život. Takže vůbec nemusí být vystresovaní z toho, jak je všichni honí po gymplu na tu vysokou školu, že by si špatně vybrali, že to musí všechno stihnout do šestadvaceti a podobné věci s tím spojené. Koneckonců i já jsem šel na ten učňák až po šestadvacítce. V životě si to můžete ještě mockrát rozmyslet, přestane vás bavit vaše zaměření, tak můžete jít na střední třeba až ve třiceti.
(V tom spontánně vyšel z Vany student septimy Václav Křenek)
Nazdar pánové!
Ahoj Venco. Nemáš i ty nějaký vzkaz pro Českou?
Vzkaz ani tak ne, spíš bych to oglosoval tím, jak nám pán ředitel v rámci projektu „Česká kvete“ vykopal ten trávník před školou, kam chodili v noci močit studenti ze Sokoláku a nasázel tam květiny, tak od té doby to jde s naší školou do kytek.
(Tu náhle vcházela do Vany Natálie Chodurová z kvarty Česko-anglického gymnázia)
Ahoj Natálko, jak se líbí tobě naše škola? Byla jsi tam jako host, tak jak na tebe působila?
Moc se mi vaše škola líbila. Bylo to tam fakt super.
A neříkáš to jenom proto, že my jsme tady dva z Český, takže taková morální převaha?
Nebojte se, mluvím upřímně.
18