Kam po Gymplu?
Na učňák!
Někdo to rád horké, někdo zase ne. Někdo má rád chemii, někdo zase češtinu. Jsou ale i tací, které nejvíce baví řinčení kladiva a vedro z výhně. I o tom je rozhovor
s bývalým studentem Gymnázia Česká Michalem Kubalou (28), který na otázky odpovídal před vchodem do Horké vany
v České ulici.
Michale, slyšel jsem o tobě spoustu věcí. Třeba to, jak jsi šel do Říma pěšky a nedošel jsi tam. Nebo také to, jak ses svlekl na literárním večeru. Jsi na to hrdý?
Na to, že jsem nedošel do Říma? Ne.
Došel jsi prý do Innsbrucku.
Na to hrdý jsem.
Co tě vlastně k té cestě přivedlo a jak to probíhalo?
K myšlence na cestu mě původně přivedl Buddha. Bylo mi asi 14, když jsem četl knihu o buddhismu
a podobně jako Siddhártha Gautama jsem zatoužil
i já dosáhnout probuzení v bezdomoví. Jenže poněvadž Buddhova představa putování byla poněkud radikální, tak jsem si na ni netroufal
a dlouho jsem ji odkládal, dokud nepřišel Ladislav Zibura. Když jsem mu o své poutnické touze vyprávěl, řekl mi: "Tak pojď se mnou do Říma." Tak jsem šel. A nedošel.
Zeptal bych se ještě k tomu svlékání. Kde to má kořeny?
Onehdy jsme četli své básně před Jihočeským divadlem v rámci Buskersfestu, a protože jsem nestíhal přijít včas, vzal jsem si své oblečení, ve kterém jsem chtěl vystupovat, s sebou do batůžku
s tím, že se převléknu až na místě, někde za rohem. Jenže jsem nestihl ani to a nepřevlékl jsem se do svého elegantního obleku. Pak jsem si během výstupu vzpomněl, že mám v repertoáru báseň Dnes v noci jsem se proběhl po pláži nahý, kterou jsem napsal tehdy během studia na gymnáziu, a tak jsem si řekl, že když se člověk převléká, tak se musí nejprve svléci. Řekl jsem si, že se to k tomu tematicky hodí. Tehdy mi to přišlo trochu prvoplánové, abych se svlékl donaha, proto jsem se svlékl jen do trenýrek, načež mi po vystoupení kamarádka vyčetla, proč jsem si ty trenýrky nesundal. A od té doby mi vrtalo hlavou, zda-li jsem si ty trenýrky nesundal, protože to bylo přes čáru, nebo že jsem se jednoduše styděl. Vrtalo mi to hlavou a cítil jsem nutnost si tu otázku zodpovědět, jestli jsem toho schopen. A tak bylo jen otázkou času, jestli ta chvíle nastane. Ta chvíle nastala na onom literárním večeru, kde bylo opravdu hodně lidí. Vycítil jsem, že to je vhodná chvíle pro to se svléci.
Hele, zpátky k tématu, chodil jsi k nám do školy, jako student čtyřletého gymnázia a pak jsi odmaturoval a šel jsi rovnou na Kováře?
Ne, ještě jsem předtím koketoval s vejškou, byl jsem v Brně na religionistice, pak jsem přešel na počítačovou grafiku, pak zpět na religionistiku, a když se na to dívám zpětně, tak jsem se tím vůbec neměl zdržovat a jít rovnou na učňák.
Když jsi byl na gymplu, co sis myslel, že jednou budeš dělat?
17
Rozhovor
TEXT Karel Jirovec
FOTO archiv Michala Kubaly