opušt?n?, což vzbuzovalo obavy astronaut?, kte?í m?li
z?stat ve hv?zdoletu.
,,Kraj bez lidí je základní podmínkou pro p?istání
paprskového hv?zdoletu. Vždy? jsme na to Radu ?ty? sami
upozornili,“ p?ipomn?l koleg?m Grif Rift.
„Mohli vybrat místo n?kde poblíž m?sta,“ ?ekla Olla
Dez. „Stejn? by nám nedovolili všem vystoupit.“
„Zapomínáte, Ollo,“ ?ekla nevesele Rodis, „že nedaleko
od m?sta by st?ží zabránili p?ístupu zv?davc?. Ale tady
postaví kolem dokola hlídky a nikdo se k našemu korábu
nedostane.“
„Ale dostane! Sám se o to postarám,“ prohlásil Grif s
ne?ekaným zápalem. „Prorazím v k?ovinách zaclon?ný
koridor, který se bude otvírat jenom na zvukové heslo.
Místo vstupu sd?lím Fai po videopaprsku. A budete k nám
moci posílat hosty, samoz?ejm? žádoucí.“
„P?ijdou i nežádoucí,“ poznamenala Rodis.
„O tom nepochybuji. Ale Neja zastoupí Atala a
spole?n? odrazíme jakékoli nebezpe?í. Musíme být ve
st?ehu. Po neúsp?chu s raketami mohou zkusit n?co
jiného.“
„Ne ovšem d?ív, dokud se nep?esv?d?í, že druhý
hv?zdolet, o n?mž jsem se zmínila, nep?iletí. To m?že trvat
dva t?i m?síce. Do té doby budete v bezpe?í, stejn? jako
my,“ dodala Fai tiše.
Grif jí položil ruku na rameno v teplém kovu a zadíval
se do jejích smutných, odvážných o?í.
„Sama jste ur?ila dobu svého návratu na hv?zdolet,
Rodis. A m?la byste ji spíš zkrátit než prodlužovat.“
„Chápu vaši obavu, Rifte…“
„P?edstavte si, že narazíte na st?nu absolutního
nepochopení a že se vám ji nepoda?í prolomit. Bude další
pobyt na planet? od?vodn?ný? Jeto p?íliš velké riziko.“
„Neumím si p?edstavit, že by mohli odmítnout
poznatky a v?domosti Zem?. Vždy? to znamená vstoupit
do jasné budoucnosti ze života, který je u nich krátký a
plný utrpení.“
„Mluví z vás pot?eba ob?tovat se, nejarchai?t?jší lidský
cit, vlastní všem náboženstvím v historii prav?kých
spole?ností. Naklonit si neznámé síly, obm?k?it božstva,
p?idat trvalosti k?ehkému osudu. Od usmrcování lidí na
oltá?ích p?ed bojem, lovem, kv?li úrod? nebo p?i zakládání
staveb, od kolosálních hekatomb v?dc?, car?, faraón?, až k