„Chápu,“ p?ikývla Fai Rodis. „Ukázat prost? jen to, co
se vládc?m na Tormansu hodí. Výb?rem informaci si
vytvá?ejí ,ve?ejné mín?ni’. A možná že si ,zprávy’ po?izují
dokonce sami.“
„Ur?it? to tak je. P?išla jsem na to, když jsem
pozorovala ,rozho??ení’ národa. Jsou to skupiny lidí, kde
všichni mluví absolutn? stejn?, jejich horlivost je pouze
hraná. Vybrali je z nejr?zn?jších m?st. Ale skute?né mín?ni
lidí neznáme, stejn? jako ostatní obyvatelstvo planety.“
„V tom p?ípad?…,“ za?ala Fai.
„Musí existovat druhá sí?,“ pokra?ovala ?edi. „Tam
vysílají pravdivé informace. Vládci se nedívají na
zfalšovanou skute?nost. To by bylo pro vedení nejen bez
užitku, ale i nebezpe?né.“
„A vy se chcete napojit na druhou sí??“ zeptala se Olla
Dez. „Máte tušeni o jejích parametrech?“
„Vzpomínáte si, jak jsme chytali no?ní hlášení z
observato?í?“
Olla se sklonila nad p?ístrojem vlnového rozsahu.
St?elky indikátor? ožily a prohledávaly vysílací kanály.
Fai i ?edi napjat? hled?ly na slepou obrazovku, na níž
se míhaly rozmazané obrysy nebo výrazné ?áry. Po
n?kolika minutách se ozval hlasitý hovor, a zárove? se na
obrazovce objevila prostorná místnost, zapln?ná ?adami
stol? s rozloženými tabulkami a nákresy. V pozadí sed?li v
hlou?ku muži v rudohn?dých a tmavošedých oblecích,
naprosto nepodobní lidem, které ?lov?k potkával na
ulicích. Byli i mnohem starší než výst?ední mládež.
„Nechápu tu paniku,“ ?ekl jeden z jejich st?edu. „M?li
bychom hv?zdolet p?ijmout. Když si jen pomyslím, co
všechno bychom se od nich dov?d?li — Jsou to rozhodn?
lidé s vyšší kulturou, a ke všemu nám tak podobní…“
„O to práv? jde,“ p?erušil ho jiný.
,,Ale co by pak bylo s mýtem o Bílých Hv?zdách?“
„Kdo ho te? pot?ebuje?“ zachmu?il se zlostn? první
muž.
„Ti, co donekone?na mluví o neot?esitelných pravdách
knih, dopravených k nám z Bílých Hv?zd. Ale jestli
pocházíme z planety t?ch cizinc? a všechno se tam tak
zm?nilo, pak…“
„Dost! ?ty?ka má o?i a uši všude,“ sko?il mu do ?e?i
první. „Rad?ji ml?me.“