„?erného“ antiprostoru, na základ? dialektiky a
symetrického zrcadlení utopicky p?edpokládaného. Tento
um?lecky velice lákavý zp?sob osvobození z
?asoprostorových pout a okamžitého p?ekonání
libovolných vzdáleností, prodloužení mládí do padesáti a
lidského v?ku do sto padesáti a více let, byl už autory
v?deckofantastických povídek hojn? exploatován. I našemu
autorovi, jak se v román? do?ítáme, tam koncem éry
Rozd?leného Sv?ta“ „sklouzly“ t?i hv?zdolety a
š?astnou“náhodou tak zabydlily planetu „Utrpení“
(Tormans) — cíl výpravy a d?jišt? nového románu.
Výzbroje a výstroje z arzenálu v?deckofantastického
žánru je zde vskutku bohat?, to také d?lá „Hodinu Býka“
epicky sev?en?jší a ?tená?sky p?itažliv?jší. Už sama
kompozi?ní osnova: rámcový prolog a epilog se odehrávají
ješt? o dalších sto t?icet let hloub?ji v budoucnosti, zatímco
vlastní p?íb?h expedice Pozemš?an? na temnou planetu
Utrpení, obydlené kdysi v dávné minulosti (z našeho
hlediska ovšem zase v daleké budoucnosti), Je prezentován
jako historický film, promítaný u?enlivým žák?m z
prologu a epilogu. Nazíráním hlavního syžetového pásma z
minulosti i z budoucnosti vzniká bezd??ný dojem
nekone?ného plynutí ?asu ob?ma sm?ry. (Vzpome?me, že
hrdina Clarkovy utopie, známé u nás p?edevším v jejím
Kubrickov? filmovém zpracování, se po absolvování
V esmírné odysey 2001 prom?ní v embryo).
Ani zjišt?ní, že vlastn? ?teme filmový p?íb?h, není
zanedbatelné a vysv?tluje nap?., pro? je zde v?nováno tolik
pozornosti barevným škálám, tanc?m, kráse žen, kultu
nahého t?la ?i typicky filmovým honi?kám a gag?m.
P?istáním Pozemš?an? na ?erné planet? se dostává
román do tradi?ních poloh v?deckofantastického žánru.
Jeho hnací silou bude nyní prolínání dvou rovin, neustálá
konfrontace dvou sv?t?, umož?ující adresovat našemu
sv?tu a naší spole?nosti nejzávažn?jší varování, kritické
výtky i ironizující šlehy. To znamená v dosavadní
Jefremovov? tvorb? zna?ný posun a p?imyká jej t?sn?ji do
kontextu sv?tové science-fiction. T?eba ovšem p?iznat, že v
on?ch závažných varováních je Jefremov daleko siln?jší a
daleko více sv?j než v drobných ironických šlezích, jež se
po Wellsovl, Bradburym, Boulleovi a hlavn? Lemovi
budou zdát ?tená?i málo groteskní a p?íliš krotké.