fenoménu rozumu, jehož prismatem také autor vesmír
nazírá.
Nesm?l by to však být spisovatel Jefremovovy fantazie
a elánu, aby na sebemenší podn?ty v další tvorb?
nezareagoval. Hned v následující, citované už kosmické
povídce Cor Serpentis (Hadí srdce, 1959) lí?í setkání
vesmírné lodi Pozemš?an? s kosmickým korábem ze
vzdálené planety s odlišnou, pro Pozemš?any smrtelnou
atmosférou. Nedojde ovšem k obávanému konfliktu, jak
jím kdysi strašili „spisovatelé z pochmurného období
konce kapitalismu“; astronauté a astronautky tak odlišných
dvou sv?t? p?es rozdílnost svého t?lesného ústrojí, p?es
fantastickou vzdálenost mezi jejich planetami p?i setkání
naopak pochopí“ všep?ekonávající sílu a moc lidské
lásky“!
Na Ost?í b?itvy — jak se nazývá p?edposlední román z
r. 1963 — vyhnal Jefremov sv?j pokus o polemicky
antifreudovskou a antihomogenni prózu. Vychází v ní z
nových poznatk? psychofyziologie o existenci utajených
psychických i t?lesných sil v ?lov?ku, ale sám v p?edmluv?
doznává, že složitou v?deckou tká? se mu zatím nepoda?ilo
spojit se systémem um?leckých obraz?. Jejich vzájemná
symbióza nevyšla a na „ost?í b?itvy“ (zamýšlené jako
hranice, „zlatý ?ez“ absolutní, jedine?né a jediné objektivn?
existující krásy) se spíše dostala soudnost kritik?, když
jeden z nich ozna?il román za „estetického kentaura“.
A tak faktickým obsahovým i um?leckým navázáním
na úsp?šnou „Mlhovinu v Andromed?“ je až román
Hodina Býka (1969). Vid?li jsme, že Jefremovova
um?lecká metoda vždy oscilovala mezi sd?lením a
vyjád?ením, racionálním a emocionálním, reáln?
v?rohodným a fantasticky smyšleným. Jestliže se v
po?áte?ním období p?iklán?l více k první krajnosti a v
„Ost?í b?itvy“ se citlivá st?elka jeho tvorby pojednou
jakoby rozdvojila, pak v posledním románu pozorujeme
z?etelné její vychýlení sm?rem k um?leckosti,
emocionálnosti a fantasti?nosti.
Nikoli ovšem jenom proto, že d?j probíhá ješt? o dv? t?i
generace „budoucn?ji“ než d?j „Mlhoviny v Andromed?“,
jejíchž hrdin? je zde už legendárn? vzpomínáno, a že se
zde také nakonec realizuje sen, na n?mž oni ješt?
ztroskotali: vít?zství nad prostorem — a tím i ?asem —
p?ekro?ením tzv. nulového prostoru, vstup do zak?iveného