m??ítku dosáhl Jefremov tak žádoucí pozitivní
perspektivnosti. Z podtextu veškerého Jefremova díla
p?esv?d?iv? vyplývá, že se v?bec nemusíme obávat
žádného p?epadení kosmickými gangstery, jak to nap?. se
sadistickými podrobnostmi lí?í západní comics. Nebo? jen
vysoce vyvinutá spole?nost, která „dokáže spojit národy
vlastní planety v jednu bratrskou rodinu, zni?it nerovnost,
útisk, rasové p?edsudky… bude mít dost sil k tak
velkolepému
p?ekonání
mezihv?zdných
prostor“
(Návšt?vníci z hv?zd). Nebo? „nikoliv zbožná p?ání,
abstraktní morální hodnoty, nýbrž sama železná životní
nutnost p?ivedla zemský rozum k socialistickému ?ádu“
(Mlhovina v Andromed?). Nebo? „?lov?k je jedinou silou
ve vesmíru, která m?že jednat rozumn? a navzdory
sebefantasti?t?jším p?ekážkám vést k v?domému a
všestrannému p?etvo?ení sv?ta“ (Hadí srdce).
Sov?tská kritika, která vysoce vyzvedla encyklopedický
charakter „románového eposu myšlenky a snu“ (E. Brandis
a VI. Dmitrijevskij ve své spole?né monografii o autorovi z
r. 1963), „p?íkladnou syntézu románu filosofického,
sociáln?
psychologického,
v?decky
technického,
dobrodružného, utopického a románu o pracovním
hrdinství“ (J. Rjurikov), zaujala apologetické stanovisko i k
díl?ím výhradám, vzešlým spíše z okruhu samotných
spisovatel?. Tak vytýkali-li Jefremovovi kup?. ur?itou
schemati?nost, racionalismus a asketismus postav, hájila jej
kritika
tvrzením,
že
schemati?nost
hrdin?
v?deckofantastického žánru vyplývá — jak potvrzují i
postavy J. Verna — z výjime?nosti jejich prost?edí, v n?mž
ideje a intelekt nutn? potla?ují jejich emoce a vášn?…
Kritizovala-li nap?. M. Šagi?anová vyum?lkovanost
„esperantských“ vlastních jmen, bránila kritika tuto
z?ejmou poplatnost Marrov? teorii o splývání jazyk?
poukazem na souvislost poz?statk? jmenných ko?en? s
etnickým p?vodem jednotlivých hrdin? („Rus“ Dar Veter,
„indická“ krasavice ?are Nandy atd.), ?ímž prý cht?l autor
podtrhnout vyšší, internacionální charakter sjednocené
spole?nosti. A objevily-li se kone?n? výhrady k
Jefremovov? „naivnímu geocentrismu a antropocentrismu“
(Zem? a ?lov?k, resp. Pozemš?ané jsou centrem vesmíru),
poukazoval Britikov na to, že p?sobení, odraz objektivních
p?írodních zákon? kdekoli a v kterémkoli v?domí vede k
jednotnému myšlení, k universálnímu vesmírnému