„Vzal. Kterýpak paprskový hv?zdolet by mohl
odmítnout p?evzít poštu na tak obrovité vzdálenosti, jenom
jemu dostupné?“
„Co obsahovala zpráva?“ ptali se žáci jedním hlasem.
„Nevím. Je psaná torman?anským jazykem a p?ekládá
se a prov??uje v laborato?i pro studium této planety. Jsou to
rozsáhlé informace o všem, co se událo na Tormansu za
celé století a víc, za sto t?icet let. Ale mám zde pro vás t?i
stereosnímky…“
„A vy jste ml?el?“ Ajoda vrhla na u?itele vy?ítavý
pohled planoucích ?erných o?í.
Ml?et jsem, dokud bylo t?eba, te? jste p?ipraveni,
abyste je mohli pochopit,“ odpov?d?l u?itel s naprostým
klidem.
Cvakl vypína? televideofonu.
Všichni poznali nám?stí a památník Všemocného ?asu,
Starý chrám, kde zahynula Rodis, už neexistoval. Místo
n?ho se k nebi do široka vzpínala polokruhovitá stavba.
Schodišt? vedlo na obrovitý strmý oblouk, lemovaný na
horní plošin? otev?eným ochozem. Oba konce ochozu s
kupolovitými p?íst?ešky se vysoko a sm?le vysunovaly nad
nám?stí a okolní stavby.
„To je památník Zemi,“ ?ekl tiše u?itel, „od planety,
která se už nejmenuje Jan-Jach, ale v souladu s pozemským
názvem Tormans dostala jméno Tor-Mi-Oss. V jejich
jazyce to znamená totéž, co Zem? pro nás. Je to planeta i
její p?da, na níž ?lov?k pracuje, p?stuje plodiny, vysazuje
sady a staví domy pro své d?ti i pro budoucnost.“
Na druhém snímku byla na pozadí stavby skulptura t?í
postav.
„Fai Rodis!“ zvolal Kimi a u?itel ml?ky p?ikývl,
vzrušený stejn? jako d?ti.
Rodis, vytesanou z ?erného mramoru ve skafandru, jenž
z její postavy nic nezahaloval, nesli na rukou dva muži s
tvá?emi Taela a Gzer Bu-Jama. Jejich sochy byly z temn?
žluté skoro sko?icové horniny. Oba muži, DŽI a KŽI,
položili druh druhu na ramena silné ruce, a na nich voln?,
se zk?íženýma nohama, sed?la Fai, tvá?í obracená ke Gzer
Bu-Jamovi, s rukou kolem Taelovy šíje.
Socha? neznámo pro? zobrazil Fai v širokém, ledabyle
zavitém turban