hv?zd pronikají ?erní tropických nocí, o nichž Fai
Torman?an?m ?asto vypráv?la, aby je nadchla pro krásu
sv?ta.
Dlouho hled?li Pozemš?ané na plastický obraz
p?ivezený ze vzdálenosti tisíce sv?telných let, pokud se
u?itel nep?inutil zapojit t?etí a poslední snímek,
p?edstavující levý pavilón památníku.
Zde rovn?ž byly sochy — Vira Norina a Su-Te.
Astronavigrátor Temného Plamene, zv??n?ný v temn?
rudém kovu ležel se skleslýma bezvládnýma rukám, hlavou
a rameny op?ený o devítinožku, o?i zav?ené ve v??ném
spánku. Torman?anka Su-Te, ze zá?iv? bílého kamene,
zvedala na d?tských dlaních drahocenné dary Pozemš?an?,
matnou krychli?ku inhibitoru krátké pam?ti a zá?ící ovál
disektoru psychologické analýzy.
V obou postavách byla ona kouzelná nedovy??enost,
která dává každému ?lov?ku možnost, uvid?t v živé form?
sv?j individuální sen.
„Jasné nebe!“ zvolal Lark po zp?sobu astronaut?.
„Znamená to, že na Tormansu skon?ila Hodina Býka? A to
jsme ud?lali my, Pozemš?ané, Rodis, Norin, ?edi, Eviza a
všichni, kte?í te? stojí na plošin? Revat kolem svého
korábu?“
„Ne,“ odpov?d?l u?itel. „Obyvatelé Tormansu toho
dosáhli, jen oni sami se mohli pozvednout z inferna. P?ílet
našeho hv?zdoletu i ?iny Pozemš?an? jim daly podn?t.
Rodis a její spolucestovatelé vzbudili u Torman?an? víru v
sebe a d?v?ru k ostatním. A to jsou dv? obrovské
spole?enské síly. Nic není mocn?jší než lidé spojení
d?v?rou… Jak tedy hodnotíte význam expedice?“
„Byl zni?en další ostrov inferna ve vesmíru a miliardy
lidí v p?ítomnosti i budoucnosti zbaveny utrpení,“
odpov?d?li žáci sborem.
U?itel se p?ed d?tmi uklonil:
„Nemohli jste odpov?d?t lépe, jsem velmi spokojen.“
„M?li bychom ješt? jednou zajet na planinu Revat,“
?ekla Ivetta, „uvidíme je te? skoro jako živé!“
„Brzy uvidíte živé Torman?any,“ usmál se u?itel. „Na
doporu?ení stroj? Nejvyšší Rozvahy byl vyslán hv?zdolet z
planety Zeleného Slunce. A myslím, že už je na planet?
Tor-Mi-Oss.“