Hodina Býka | Page 350

rozpa?itou Su-Te. Stála s o?ima i nosem opuchlými od slz, malinká, laskavá, p?vabná. Pozemš?ané pochopili, že rozluka nebude pro jejich p?ítele bez východiska, a smrt ve jménu velkého cíle nikdy obyvatele Zem? nelekala. „Vypl?te Fainu záv??, milí p?átelé!“ ?ekl Vir. „Pamatujte na její poslední slova. Slyšeli jsme je pouze my dva, Rifte!“ „Jaká slova? Pro? ml?íte?“ zeptala se ?edi, uplakaná stejn? jako Su-Te. Stála stranou ostatních, p?itisknutá k Evize Tanet. V této truchlivé póze plné žalu zachytil ob? ženy videozáznam, a tak je zv??nili i auto?i pomníku Temného Plamene. „Všechno se dozvíte ze zápisu. Nemám dost sil, abych rozmluvu opakoval. Ale dv? poslední slova velitelky naší expedice musíte znát hned: ,Na?izuji start!’“ Grif Rift zesinal. Zdálo se, že klesne. Eviza cht?la p?isko?it k veliteli, ale Grif uhnul a nap?ímil se. „Vire, pot?ebujete s Taelem n?co?“ zeptal se vyhaslým hlasem. „Ano! Pošlete nám poslední diskoid. Nechte zde všechny filmy o Zemi i materiály pro výrobu disektor? psychologické analýzy a inhibitor? krátké pam?ti, všechny zásobní baterie pro devítinožky a...,“ astronavigátorovi se zadrhl hlas, „trochu pozemské stravy a vody. Aby tormanští p?átelé ob?as mohli okusit chu? našeho sv?ta. Krom? toho co nejvíc lék?, které nevyžadují speciálních znalosti. To je vše!“ „Za?neme s p?ípravou,“ ?ekl Grif Rift. „Ud?lejte místo pro p?istání.“ Velitel se dotkl pultu a ?ídící sféroid hv?zdoletu zaho?el p?edb?žnými startovacími signály. Virovo srdce sev?el prudký stesk. Ml?ky se uklonil svým krajan?m a vypnul devítinožku. Hv?zdolet p?erušil veškerý styk s Tormansem, jako by se ocitl na jedovaté planet?. Astronauti odstranili výstupové chodby a ochozy. Hladký trup korábu strm?l nehnut? v rozpáleném vzduchu i v no?ní tm? jako mauzoleum zahynulých Pozemš?an?. Uvnit? sed?la p?ed obrazovkami bez vyst?ídání Olla Dez. Její hbité ruce i vyt?íbe ?;?6?V6??H?V?:f?6?v?:?f?&??&???V&?FV?????