pro její rozum nepostižitelné. V takových okamžicích se
vrhala k astronautovi, tiskla se k n?mu bez hnutí, s o?ima
zav?enýma a zatajeným dechem.
Su-Te ?asto zpívala. Za?ínala obvykle procít?n? a
smutn?, ale pak se zápalem p?echázela k složitým
skladbám rytmického tance. Sv??ovala Virovi své d?tské
touhy a vypráv?la mu o zážitcích z mládí s tak vyt?íbeným
pozorovacím smyslem, jaký nem?la ani každá
Pozemš?anka. Pak znovu zpívala a nahlížela do
budoucnosti jako do temné ?eky, plynoucí pomalu do
neznámých dalek. A Vir si v té chvíli p?ál zapomenout na
všechno, aby mohl co nejdéle z?stat s její št?drou láskou a
sám se jí také oddat až doposledka. Ale byl to
neuskute?nitelný sen. P?íliš složitá byla situace na cizí
planet?, kde se astronavigátor stal katalyzátorem
nar?stajících sil odporu a boje za lidskou existenci, za
výstup z inferna! Musí prožít ješt? t?žkou chvíli, až
hv?zdolet se všemi p?áteli odletí k rodné planet?. ?ekání
Vira trápilo, i když m?l p?ed sebou ješt? nemálo dní
spole?né práce s Rodis a ?astá setkání s posádkou
hv?zdoletu na obrazovce devítinožky.
Tak uvažoval Vir Norin, ale zmýlil se.
Hned jak opustil institut, vytratil se z davu diskutujících
zakrslý muž s pletí tak žlutou, že p?ipomínal nemocného.
Byl však docela zdravý, náležel pouze k etnické skupin?
obyvatel z vysokých ší?ek P?ední polokoule. Nar-Jang si
vysloužil už dvojdílné jméno, když se stal slavným
astrofyzikem. Te? rychle pospíšil do pracovny ve t?etím
poschodí ústavu, zav?el se, zapálil si a pustil se do po?ítání.
Tvá? se mu jednu chvíli k?ivila sarkastickým úsm?škem,
pak zase rozplývala ve zlomyslné radosti. Kone?n? chytil
zápisky a jel do audien?ní sín? Rady ?ty?, kde byla
hovorna pro rozmluvy s nejodpov?dn?jšími hodnostá?i p?i
neodkladných záležitostech státního významu.
Na plastické obrazovce se objevil povznesený
„hadonoš“.
Nar-Jang, rozohn?ný svým objevem, žádal, aby ho
spojili s vládcem. Tajemství, které odhalil, je tak veliké a
d?ležité, že je m?že sv??it jen samotnému ?ojo ?agasovi.
„Hadonoš“ z hloubky obrazovky dlouho astrofyzika
zkoumav? pozoroval, o n??em p?emýšlel, a nakonec p?es
jeho zlou, lstivou tvá? p?elétl náznak úsm?vu:
„Dobrá! Budeš musit po?kat, to snad chápeš.“