hv?zdný koráb se nato?il „p?ídí!“ k souhv?zdí Rysa a blížil
se k repagulu, hranici rozd?lující p?echod mezi sv?tem a
antisv?tem, mezi Šakti a Tamasem, jež se vzájemn?
prostupovaly.
Div Simbel rozto?il neveliké rudé kolo, nasazené na
kuželu vy?nívajícím z pultu. Hv?zdolet se zachv?l, mírné
zrychlení vtla?ilo ?edi hluboko do k?esla. Spodní okraje
obrazovek zablikaly, když za?al pracovat neutrinový
trychtý? pro útlum hv?zdného žáru. Grif Rift n??ím cvakl,
a všemi prostorami hv?zdoletu se rozlehl pronikavý signál.
?edi i Fai se zachv?ly, když obrazovky zaho?ely bled?
modrým plamenem. Ob? ženy si instinktivn? zakryly o?i
rukama, dokud nep?ivykly st?ídání blankytné a temn?
modré barvy, které závratnou rychlostí ví?ily kolem kupole
hv?zdoletu. V ?ídící kabin? se setm?lo, jako by se pono?ila
do tmavého jezera, p?iklopeného ?íší s rotujícími proudy
sv?tla.
?ty?i obrovité kulaté stupnice se postupn? rozžehly.
Byly umíst?ny na vertikální p?í?ce, která v polovin? pultu
odd?lovala dv? obrazovky. Grif Rift kývl stranou k Divu
Simbelovi a pilotující inženýr sp?šn? oto?il rudým kolem
zpátky.
?edi Daan spíš uhodla, než pocítila rotaci sféroidu.
Ciferníky zablikaly v záplav? oranžových sv?tel, jejich
obrovské šipky se pohnuly nalevo a zmaten? poskakovaly
hned nahoru, hned dol?. Grif se sklonil nad pultem a jeho
ruce, ozá?ené jen odleskem z ciferník?, se zakmitaly na
klávesách p?ístroj? s pohotovostí hudebního virtuosa.
Šipky ukazatel? se pomalu vyrovnávaly, jejich
nepravidelné chv?ní postupn? ustávalo a do obrazovek na
pravé stran? se za?ala vkrádat tma. Nebyla to no?ní
temnota Zem?, napln?ná vzduchem, v?n?mi a zvuky
života. Ani ?er? kosmického prostoru, dávající tušit
nekone?nou prázdnotu. Na hv?zdolet se plížilo n?co, co se
nedalo ovlivnit city ani rozumem, co nem?lo ani jedinou z
obvyklých lidských vlastností a nepodléhalo v?bec
abstraktní definici. Nebyla to hmota ani prostor, prázdnota
ani mra?no. Bylo to cosi nepochopitelného, v ?em lidské
vjemy neodvratn? tonuly, ale ?emu se zárove? vší mocí
bránily s pocitem nejhlubší hr?zy.
?edi Daan, zachvácená primitivním strachem, zatínala
zuby a k?e?ovit? se tiskla do k?esla. T?ásla se na celém t?le.
Pak ulp?la pohledem na protáhlé tvrdé tvá?i Grifa Rifta,