,,Ale to je nerozum! A vy jste tak klidná!“
„Nerozum o nic v?tší, než byl ?edin život mezi KŽI,
než vaše práce v nemocnici, než všechny ideje, které nás
p?inutily vniknout násilím do existence této nehostinné,
utrápené planety.“
„Rodis, vy zamýšlíte n?co nebezpe?ného? Já vás
neopustím!“
„Opustíte!“ Rodis p?itáhla Evizu k sob? a její havraní
vlasy splynuly s temn? rusými kade?emi mladé léka?ky.
Všechny t?i ženy vykonaly procházku podzemím do
Svatyn? T?i Krok?.
„Zde necháme vaši devítinožku,“ obrátila se Rodis k
Evize. „Její šedozelená barva se st?íb?itým odstínem velmi
dob?e harmonuje s ?ernými stoly a lavicemi.“
„A co bude s mou?“ zeptala se ?edi, která si velmi
oblíbila svého šedomodrého robota.
„Svou devítinožku darujete Taelovi a nau?íte ho s ní
zacházet.“
„A zelené sv?tlo na panelu života bude pak pat?it
jemu?“
„Ano. Evizin signaliza?ní náramek si vezmu já, ale
vypnu jeho p?ímé spojení s Temným Plamenem, jakmile
budete v bezpe?í za st?nami hv?zdoletu.“
„Za st?nami hv?zdoletu…,“ opakovala Eviza. „Možná,
že je to hanba pro v?deckého pracovníka, ale já budu
š?astná. O? lepší je žít v kosmické lodi a podnikat odtud
vyjíž?ky do cizího sv?ta, než být jako vy odtržen od
Temného Plamene a unášen proudem podivného života, v
n?mž jako by se všichni smluvili, že budou škodit sob? i
druhým, p?sobit všude ho?e a trápení, dokonce i tam, kde
není d?vod k nešt?stí.“
Rodis i Norin doprovodili mladé ženy k t?žkopádnému,
zaprášenému a rozviklanému vozu.
?edi pevn? objala Rodis, políbila astronavigátora, pak
si klekla a pohladila svou devítinožku.
Dvojice Pozemš?an? a torman?anský inženýr stáli na
balkón? pátého chrámu. V?z jel oklikou po horní cest? a
sloupec prachu se ješt? dlouho vznášel nad m?stem. Tael se
už nau?il rozeznávat náladu svých domn?le nevzrušivých
pozemských p?átel. Když hled?l na klidné, do dálky up?ené
tvá?e, rozhodl se Torman?an p?ivést Norina i Rodis na jiné
myšlenky.