infernální zkoušky. Zde na Tormansu sestoupila do
mnohem nižších kruh? inferna.
A Eviza v duchu už posté souhlasila s mladým v?dcem
šesti KŽI. Ti opravdu umírali zdraví, nev?d?li nic o
žalostném boji o život ve špín? a bolestech.
Rodis p?echázela od l?žka k l?žku, p?isedala na okraj,
tišila bolest hypnózou, u?ila pacienty, jak si vsugerovat
spánek nebo se rozptylovat p?edstavami. Eviza, která
nevládla takovou psychickou silou, provád?la lé?ivé
masáže nerv?. Když se k ránu vysílené vracely do pokoje k
?edi,
padly na l?žka a okamžit? usínaly únavou a nervovým vy?erpáním.
Zv?st o neoby?ejné žen? se okamžit? rozlet?la po celé
nemocnici. Te? se k Fai Rodis jako k bohyni upínaly ze
všech stran modlitby a vztažené ruce. Ho?e kolem se na ni
navalilo, dusilo ji a zbavovalo d?ív?jší vnit?ní svobody.
Rodis poprvé pochopila, jak daleko má ješt? k opravdové
duševní dokonalosti. Tím, že si uv?domovala nicotnost
vlastních sil v oceánu žalu, vznikala v ní lítost a odvád?la ji
od hlavního cíle.
Po ?ty?ech dnech strávených v nemocnici krá?ela Rodis
op?t po vrzavých podlahách v Chrámu ?asu v doprovodu
obou svých družek a všech t?í devítinožek. Dv? z nich
nesly dosud slabou ?edi v pružné houpací síti, zav?šené na
dvou op?rných ty?ích. Nesmírn? š?astný Tael je p?ivítal u
brány, a dokonce i stráž, vybraná tentokrát ze zvláš?
vyškolených lidí, zjihla p?i pohledu na ?ediny modré o?i,
které hled?ly na všechno kolem s nadšením všech
uzdravených. Dív?ina radost však nem?la dlouhé trvání.
Když zjistila, že se má vrátit na hv?zdolet, propadla
zármutku a Fai musila vyvinout velké úsilí, aby ji
p?esv?d?ila, že je to nutné.
Eviza žádala, aby mohla z?stat ve m?st? pro p?ípad, že
by Fai nebo Vir onemocn?li.
„Moje zdraví je skv?lé,“ namítla Rodis, „a lé?it sugescí
dovedu lépe než kdokoli z vás.“
„Ale co Vir?“
„Ten, zdá se mi, je nemocen, ale tak, že nepot?ebuje
léka?ku, by? byla z mezihv?zdné expedice…“
„Je to možné? Náš zkušený astronavigátor? Vy
žertujete!“
„Ráda bych.“