Hodina Býka | Page 208

útlá prami?ka v nep?átelském oceánu, jehož b?ehy jsou ze všech stran stejn? vzdálené a nedostižné. „Já se jich nebojím,“ ?ekl Tael. „Ne proto, že bych si byl jist svou silou. Obstát nem?že nikdo. Co se vypráví v legendách o lidech, kte?í nepodlehli, je bu? lež, nebo to sv?d?í o nedostate?ném um?ní hrdlo?ez?. Existují opravdoví hrdinové, ale když je mu?ení dostate?n? dlouhé a kruté, i oni se zlomí a stanou se z nich ubitá, polomrtvá zví?ata, vypl?ující v polov?domí p?íkazy svých trýznitel?.“ „Na co tedy spoléháte?“ „Na svou slabost. Nejd?ív mu?í ?lov?ka fyzicky. Druhý stupe? je psychické zlomení osobnosti. Já zahynu p?i prvním stupni a nic ze mne nedostanou!“ Fai si povzdechla a nap?ímila se. Torman?an nedokázal odpoutat zrak od jejích vysoko vzty?ených ?ader. Podle morálky Jan-Jachu to bylo nep?ípustné a necudné. Ale žena ze Zem? p?ijala inženýr?v pohled jako p?irozený hlas mužovy touhy. Rodis prohrábla rukou jeho vlasy. „Poslyšte, Taeli! Informujte je dál, víte, že nemáme žádné tajnosti. Vezmeme vás na Temný Plamen, vylé?íme, dáme vám t?lesnou zdatnost a psychický výcvik. Nau?íte se ovládat vlastní t?lo, city, a pod?izovat si lidi, když to bude vyžadovat vaše práce. Vrátíte se sem jako úpln? jiný ?lov?k. Sta?í k tomu všeho všudy dva t?i m?síce!“ Torman?an vstal z pohovky a rozhodn? pot?ásl hlavou. „Ne, Rodis,“ pronesl pozemské jméno melodicky a n?žn?, jako by je ani nevyslovil ?ezavým torman?anským jazykem, „nemohu se stát ideáln? zdravým uprost?ed nemocných lidi své planety. Nemohu proto, že vím, co ?asu i sil bych vyplýtval, abych se udržel na dosažené úrovni. A nesta?ily by mi pak na v?ci d?ležité, v nichž vidím svou povinnost. V našem sv?t? je málo dobra a lásky, málo lidí, kte?í své nadání nev?nují hloupostem nebo honb? za mocí, kariérou ?i materiálními výhodami. Narodil jsem se slabý, ale s láskou k lidem, a nesmím opustit svou cestu. D?kuji vám, Rodis!“ Fai chvíli ml?ela, zkoumav? si inženýra prohlížela, pak se její zá?ící o?i ukryly za spušt?nými brvami. „Dob?e, Taele! Vaše pohnutky jsou krásné. Jste ve skute?nosti silný ?lov?k. Ale p?ijm?te ode mne alespo? jeden dar. Zbaví vás obav z mu?ení a postaví mimo dosah trýznitel?. V p?ípad? pot?eby ho m?žete p?edat i dalším…“