Znovu pohlédla na inženýra. Pochopí?
„Ano, hádáte správn?. Nau?ím vás v kterýkoli okamžik
um?ít z vlastní v?le. A nepot?ebujete k tomu nic jiného než
vnit?ní sílu organismu. Odjakživa všichni tyrani nejvíce
nenávid?li lidi, kte?í dobrovolnou smrtí unikli z jejich
moci. Ur?ete si dobu,“ ?ekla Fai rozhodn?. „P?i vaší
psychické netrénovanosti budete musit absolvovat n?kolik
p?ípravných lekcí.“
„Tolik ?asu!“
„Abyste to zvládl, pot?ebujete zkušeného u?itele.
Musíte v?d?t, jak zastavit srdce, kdykoli si budete p?át.
Když normální obyvatel Jan-Jachu za?ne brzdit ?innost
svého srdce, mozek ho okamžit? popožene, protože
pot?ebuje v každé vte?in? kyslík a výživu. Proto je t?eba
také uspat mozek, ale pak ?lov?k ztrácí sebekontrolu a
,lekce’ skon?í smrtí. Mým úkolem bude nau?it vás, abyste
neztratil sebekontrolu až do posledního kroku ze života.“
„D?kuji, d?kuji vám!“ zvolal Tael radostn?. Sm?le
uchopil ob? Fainy ruce a pokryl je polibky.
Rodis ale osvobodila své paže, zdvihla inženýrovu
hlavu a sama ho políbila.
„Nikdy bych si nepomyslila, že ?lov?ku, který je do
mne zamilován, v?nuji n?kdy dar smrti. Jak zvláštní a
smutný je život pod vládou inferna…!“
Když zpozorovala, že Tael na ni hledí nechápav?,
dodala:
„V jedné ze starých pozemských legend se vypráví o
bohyni smutku, která smrtelníky ut?šovala otráveným
vínem.“
„Znám tu legendu, a te? vím, že pochází od našich
spole?ných p?edk?! V našem podání se víno vyráb?lo z
prut? vyrostlých na hrob? milenc?. U vás také?“
„U nás také.“
„A je tomu tak, bohyn? smutku! Zítra tedy na
shledanou? Ano?“ Inženýr Tael sám vypnul clonu, vyšel,
aniž se oto?il, a zav?el opatrn? t?žké, vysoké dve?e.
Fai Rodis ulehla na pohovku a položila si bradu na
zk?ížené ruce. P?emýšlela o své dvojaké roli na planet?.
Chytrý vládce ji u?inil skrytou zajatkyní svého paláce,
izoloval ji od obyvatel Jan-Jachu. Ale zárove? jí bezd?ky
dal možnost proniknout do samé podstaty zdejší moci,
prostudovat oligarchický systém, který by ?lov?k z
dokonale organizované pozemské spole?nosti jinak t?žko