„Milión let“ opakoval pomalu ?ojo ?agas. Pak se ale
nasupen? zarazil. „Je snad na Zemi dovoleno, aby ?lov?k
odpovídal, když není tázán?“ ?ekl stroze s pohledem
up?eným na Rodis. „A ke všemu v p?ítomnosti starších?
„Je to dovoleno,“ odpov?d?la Fai. „P?i spole?né
rozmluv? n?kolika lidí odpovídá ten, kdo je pohotov?jší.
Stá?í tu nehraje roli.“
„A postavení také nerozhoduje?“
„P?i projednávání problému ani v nejmenším.“
„Anarchisti,“ zabru?el ?ojo ?agas a zvedl se.
Na Fain pokyn Olla Dez vypnula spojení. Projektory
devítinožek p?erušily sv?j tichý šum.
Palácový sál s pestrými drapériemi nabyl znovu svou
obvyklou podobu, jako by nikdy neexistoval pochmurný
p?ízrak hv?zdoletu, který se mihl kolem planety a vysílal
do kosmického prostoru nepochopitelný na?íkavý tón.
Setkání s mezihv?zdným poutníkem Pozemš?any
ot?áslo. Ve sv?telných záblescích, zmítajících se mezi ost?e
zk?íženými plochami prázdné kosmické kabiny, bylo cosi
beznad?jného, infernálního.
Tíse? z?ejm? nep?epadla jenom astronauty. I ?ojo
?agas nezvykle unaveným krokem zamí?il beze slova ke
svým pokoj?m. Dva „fialoví“ se neslyšn? hnuli za ním a
p?ezírav? pohlédli na hrstku vládcových d?v?rník?,
postávajících opodál.
Fai se zbyte?n? obávala, že její kolegy budou zdržovat
v paláci ješt? n?kolik dní. Inženýr Tael p?edal ?edi, Evize
a Viru Norinovi kousky pružné plastické hmoty
pomalované zna?kami a opat?ené pr?zra?nou fólií.
Karti?ky dávaly majitel?m právo objevit se ve všech
ú?adech, shromážd?ních a institutech St?edu Moudrosti. K
velkému údivu Pozemš?an? vyšlo najevo, že podobná
práva mají jenom nemnozí obyvatelé hlavního m?sta.
V?tšina lidi m?la karti?ky jiného druhu, s daleko
omezen?jšími možnostmi. ?lov?k bez pr?kazu se ocital
mimo zákon. Když ho objevili, zavedli s ním vyšet?ování, a
pak ho bu? odeslali do jiné oblasti na planet?, kde
pot?ebovali fyzickou práci, nebo v p?ípad?, že manuální
pracovníky práv? nikde nepot?ebovali, odsuzovali ho k
„lehké smrti“.