„My se mstíme, mstíme, mstíme!“ zak?i?ela.
„Komu?“
„Všem! Jim! T?m, kdo umírají jako n?má hovada, i
t?m, kdo d?lají pacholky vládc?m, aby si vyškemrali
život!“
„Kdo to je pacholek?“
„Hnusný otrok, který své otroctví ješt? zd?vod?uje, ten,
kdo druhé klame, ale sám se p?ed vládci plazí po b?iše, kdo
zrazuje a zabíjí potají. Ach, jak je nenávidím!“
„Kdo ale ublížil vám? Vám osobn??“ Ženina tvá? se
zk?ivila.
,,Ó! Ty ?istá, krásná, všev?doucí! Zabte ji, zabte
všechny! Co stojíte, zbab?lci!“ zaje?ela.
— Psychopatka, usoudila Tivisa. Pohlédla do tvá?í lidí
p?ed sebou a zhrozila se, když v nich nenašla ani stopu
n?jaké myšlenky. Z jejich o?í zírala jen divoká
zatemn?nost a tupý duch zakrn?lého dít?te.
Tivisa ustoupila do vrat práv? v?as. Gen Atal pozorn?
sledoval pr?b?h rozhovoru s rukou na tla?ítku. Zapojil
ochranu a odmršt?ní pronásledovatelé se váleli po dlážd?ní
starobylého nám?stí.
Dívka ukryla tvá? v dlani, jako vždycky ve chvílích
zklamání a neúsp?chu.
„Co ješt? m?žeš d?lat, Tivi?“ oslovil ji Tor intimní
p?ezdívkou, kterou pro ni vymyslil už v dob? spole?ných
Herkulových ?in?.
„Kdyby tu místo m? byla Fai Rodis!“ odpov?d?la
Tivisa trpce.
„Bojím se, že by s nimi také nic nepo?ídila. Snad by
využila svou sílu k masové hypnóze… Pak by je zastavila,
ale co dál? My jsme je taky zastavili, ale nezabijeme je
laserovým paprskem jen proto, abychom zachránili své
drahocenné životy!“
„Samoz?ejm? že ne.“ Tivisa zmlkla a zaposlouchala se
do hluku, který k nim doléhal z nám?stí p?es h?bitovní ze?.
„Možná že pot?ebují narkotika. Vzpome?te si, jak se
jejich spot?eba ve starov?ku rozší?ila, zvlášt? potom, kdy je
chemický pr?mysl za?al vyráb?t levn?ji než alkohol a
tabák?“
„Nepochybuji, že používají omamných drog. Sta?í
vid?t, jak se pohybují. Ale nejpodstatn?jší je, že p?estali být
lidmi. ?lov?ka vychovala spole?nost, ne stádo. A tlupa je