nad m?stem Kin-Nan- Te. Astronauti požádají o letadlo, a
zárove? se mohou poradit o vzniklé situaci.
Spojovací indikátor mod?e zazá?il. Pro úsporu energie
se astronauti rozhodli vést rozhovor bez obrazu, s
vypnutými roboty.
Ot?esená Tivisa bloudila mezi hroby a nemohla se
uklidnit. Stále si vy?ítala, že p?išli zajatc?m na pomoc
pozd?.
Tor Lik p?istoupil k dívce a cht?l ji obejmout, ale ona
p?ed ním uhnula a poodstoupila.
„Kdo jsou ti tvorové? Podobají se lidem, a p?ece to lidi
nejsou. Co tu d?lají?“ zeptala se zmu?en?.
„Tohle je ur?it? ono nebezpe?í, o n?mž v náznacích
hovo?ili tormanští ?initelé,“ ?ekl Gen s p?esv?d?ením.
„Z?ejm? se stydí p?iznat, že na planet? Jan-Jach existují
takové druhy… spole?ností se to nazvat nedá… takové
zlo?inecké bandy, jakoby obživlé z pozemských dob
Temna, s nimiž sebep?ísn?jší zákony ani krutost fialových
nic nesvedou.“ „Musím s nimi mluvit! Gene, vypn?te
pole!“ Tivisa zamí?ila k pr?chodu ve zdi.
Sotva se objevila, tlupa na nám?stí spustila k?ik. Tivisa
zvedla ruku na znamení, že chce mluvit. Ze dvou stran k ní
p?istoupili oba pohlavá?i, polonahý a tetovaný, v
doprovodu svých družek. Ženy si byly navzájem podobné
jako sestry a p?i ch?zi vrt?ly hubenými hýžd?mi.
„Kdo jste?“ zeptala se Tivisa v jazyce Jan-Jach.
„A kdo jste vy?“ opá?il tetovaný. Hovo?il primitivním
ná?e?ím s nez?etelnou výslovností, polykal souhlásky a na
konci v?t zp?vav? zvyšoval hlas.
„Vaši hosté ze Zem?!“ ?tve?ice se rozchechtala a prsty
ukazovala na Tivisu.
Smích zachvátil celou tlupu.
„?emu se sm?jete?“
„Naši hosté!“ za?i?el polonahý s d?razem na prvním
slov?. „Brzy budeš naší…,“ a ud?lal posunek, který
nep?ipoušt?l pochyby o Tivisin? osudu.
Pozemš?anka nep?išla do rozpak?, ani se nepohnula a
?ekla:
„Copak nechápete, že se nenávratn? ?ítíte do propasti,
že zloba, kterou v