Hodina Býka | Page 171

„Jak m?žeš tak mluvit?“ divil se Gen. „Navštívili jste jist? desítky rezervací — copak vás nic nezaujalo, nic nenadchlo, t?eba svou neobvyklostí?“ „Ukázali nám patnáct chrán?ných obor,“ ?ekla Tivisa. „Tím spíš. Všude jste jist? n?co našli. I lidi, potomky t?ch, kdo pe?liv? opatrovali p?írodu na r?zných místech planety?“ „Gene, pochopte, že „všechny rezervace na Tormansu jsou nové výsadby na míst? zni?ených les? a stepí. Není v nich nic starobylého, stejn? jako u nemnohých druh? zví?at v zoologických zahradách. Ta zví?ata zdegenerovala a znovu byla vrácena k domn?le divokému zp?sobu života uprost?ed pravidelných ?ad rostlinstva. Ale nevid?li jsme ani jeden opravdu veliký strom!“ „Pak tedy jsme všichni t?i poprvé na ostr?vku prav?ké tormanské p?írody! Ale už bych tu nerad z?stával déle. T?i dny úpln? sta?í.“ „Úpln?, Gene! Nemáme na co ?ekat. Možná že se sem ješt? vrátíme vrtulníkem, abychom vypátrali neznámé pisklouny,“ ?ekla Tivisa. V listí slab? zašelestil vítr. Pozemš?ané rychle smontovali druhý koso?tvercový kluzák z tkaniny, která tém?? nic nevážila, a p?id?lali mu turbínová pouzdra s úhlednými vrtulemi. Energie v nich bylo všehovšudy na dv? t?i minuty, které posta?ily pro v start. Gen s dv?ma roboty tvo?ili posádku jednoho koso?tverce. Tivisa, Tor a t?etí devítinožka zaujali místa na konstrukci druhého kluzáku. Vrtule se rozto?ily, pr?zra?né koso?tverce jeden za druhým sklouzly z vrcholku stromu a pluly pomalu nad kobercem slitých korun sm?rem k horám. Gen Atal vydechl úlevou. Dokud se to?ily vrtule, dostihly kluzáky okraj lesa, a uchváceny stoupajícím vzdušným vírem, dolet?ly ke druhému horskému valu. Kolmé, temn? fialové st?ny vysokých náhorních plošin se nedaly p?i slabých vzdušných proudech p?ekonat. Gen Atal ?ídil kluzák do širokého pr?chodu mezi sráznými skalami. K údivu astronaut? p?istály koso?tverce mezi kopci utvrdlé hlíny, vedle dobré cesty, jen málo poškozené sutí a výmoly. Tor Lik cht?l složit sv?j kluzák, ale Gen máchl rukou: „Náboje v turbinkách jsou vybity, vlákna ztvrdla a nedají se ohnout, zbyte?ná p?ít?ž.“