Astrofyzik s lítostí pohlédl na velký koso?tverec,
rozprost?ený na svahu kopce.
Výstup po rozpálené sout?sce trval n?kolik hodin.
Pozemš?ané se zastavili k odpo?inku ve stínu strmého
svahu.
Po cest? m?žeme jít i v noci,“ ?ekl Tor Lik a za?al
nafukovat jemný polštá?ek.
„Rád bych, abychom došli k pr?smyku ješt? za sv?tla,“
namítl lín? Gen Atal. „Podíváme se, jak to vypadá za
horami. Jestli se tam zachovala lepší cesta, pojedeme na
robotech.“
„Báje?ný nápad,“ souhlasil Tor Lik. „Kdo by se rád
nesvezl na devítinožce! Tivisa už ve škole vynikala
mimo?ádnou obratností v tomhle druhu sportu… Kde
vlastn? je?“ vysko?il astrofyzik.
„P?i cestování po Tormansu každého z nás ?asto
p?epadají zbyte?né obavy,“ ?ekl Gen Atal klidn?. „Ale
Tivisa, podívej se na ni,“ ukázal rukou na vysokou skálu ze
st?ídavých vrstev pískovce a m?kkého b?lavého jílu. Útes
vystupoval p?ík?e vzh?ru, byl plný trhlin a urvaných
balvan? a p?ipomínal trosky gigantického schodišt?. Tivisa
na strmé st?n? skákala z výb?žku na výb?žek a její drobná
postavi?ka zá?ila v paprscích rudého slunce.
Tor s Genem jí posunky ukazovali, aby šla do stínu, ale
Tivisa je energicky zvala k sob?.
Tor Lik vstal a lítostiv? pohlédl na svou m?kkou
podušku.
Když však p?i úpatí útesu vid?li úlomky velkých
?erných hladkých kostí, byla ochablost muž? rázem ta tam.
Tivisa stála na výb?žku, kde odvalený balvan odkrýval
kostry velikých zví?at. Opodál vy?nívala z pískovce nap?l
zni?ená lebka dalšího živo?icha. Tlustý vý?n?lek, n?co
mezi rohem a klem, tr?el ze st?ny, jako by ješt? hrozil
nep?átel?m.
Trojice Pozemš?an? pozorovala kostry. Jejich barva i
zachovalost sv?d?ily o tom, že zví?ata uhynula ve vodních
nádržích. Celý útes byl pokryt kostmi. To dokazovalo, že
tu kdysi bohat? kyp?l život.
Tivisa a Tor vid?li n?kolik skelet? vykopaných zví?at v
muzeu biologického centra. Ale tam?jší kolekce
neobrážely skute?nou historii života na Tormansu a nedaly
se v?bec porovnat s velkolepým obrazem minulosti v
muzeích na Zemi.