Uvelebila se v rozsoše v?tve protáhlé jako ob?í dla? a za
mírného pohupování klidn? pracovala v t?ísetmetrové
výšce, jako by celý sv?j krátký život prožila na stromech.
Gen Atal rozdal trubi?ky s potravou a zamyslil se.
Nemohu zapomenout na lebku ze žaludku té obludy,“
?ekl najednou. „Že by to byli lidožrouti?“
„Je to možné,“ odpov?d?la Tivisa. „Spíš se ale živí
mrtvolami. Vzpome?te si na dv? zvláštnosti, které si
vzájemn? odporují. Rozm?rem se zví?ata podobají velkým
dravc?m, ale jejich zuby, i když mohutné, jsou krátké a
tupé. Jsou to patrn? nejv?tší suchozemští živo?ichové na
Tormausu, kte?í se uchovali proto, že zm?nili druh potravy.
Došlo k tomu asi v dob? katastrofy ve Století Hladu,
kdy o mrtvoly nebyla nouze, jestli dokonce sami lidé s
nimi nesoupe?ili v pojídání stejné stravy.“
„?íkáte strašné v?ci, Tiviso,“ ?ekl zachmu?ený Gen
Atal.
„P?íroda si pomáhá ze slepých uli?ek nejnelítostn?jšími
cestami. Kanibalismus p?estává být zakázanou v?cí p?i
nízkém rozvoji emocí a intelektu, kdy neodbytná žádost
hladového t?la zatem?uje city a paralyzuje v?li.“
Tor Lik natáhl unavené nohy.
„Jestli tu byl n?kde sežrán ?lov?k, rozhodn? nem?že být
krajina liduprázdná.“
„Tuponosí dravci dovedou prob?hnout velké
vzdálenosti. A pak zapomn?ls, co nám nedávno ?íkali v
Biologickém institutu?“
,,O potulných lidech i celých osadách, ukrytých v
odlehlých oblastech?“ rozpomn?l se Tor Lik. „Možná že to
je ono nebezpe?í, na které nás upozor?ovali.“
„Ale mohli myslet i limaje, nebo tyhle zde“ ukázala
Tivisa dol? a mrštila tam prázdnou tubu.
V odpov?? se ozval ohlušující ?ev.
„P?ece jen je strašné, že nás nevarovali,“ ?ekl Tor Lik.
„Nebo sami nic nev?dí?“
„Tomu lze t?žko uv??it!“ odporovala Tivisa. „Ale je to
opravdu hrozné. T?eba v rezervacích už dávno nikdo
nebyl?“
„To je docela možné, protože zdejší lidi p?íroda
nep?itahuje,“ odpov?d?l Tor. „Tady z ní z?staly jen
zlomky, které byly zachovány z ?ist? utilitaristických
d?vod? bez hloubky a vnit?ního zanícení, bez složitých
vzájemných vztah?. Jaký tu m?že být zájem o p?írodu!“