„Antisv?t, ?erný sv?t, ozna?ili v?dci v kódovém jazyce
jako Tamas, podle oceánu interní energie ve staroindické
filosofii. Je ve všech sm?rech protich?dný našemu sv?tu, a
proto našimi smysly absolutn? nezachytitelný. Speciálními
p?ístroji, které v porovnání s obvyklými pozemskými jsou
jakoby obrácené naruby, poda?ilo se teprve nedávno
poprvé zaregistrovat vn?jší obrysy Tamasu. Nevíme, jsouli v n?m podobná souhv?zdí a planetární soustavy jako
v našem sv?t?, nazývaném Šakti. Ale podle zákon?
dialektiky by m?l pohyb hmoty existovat i tam.“
„Je t?žká si to p?edstavit, ale ‚neviditelné slunce
Tamasu’ zní rozhodn? zajímav?!“ vpadl do referátu Rer.
„A neviditelná planeta, obývaná bytostmi, které stejn?
jako my touží proniknout do bezedných prostor našeho
vesmíru!“ zazn?l Ivettin hlas v zadní ?ad?.
„A celé hv?zdné systémy, galaxie se zápornou
gravitací, se zápornými vlastnostmi gravita?ních polí tam,
kde u nás jsou kladné, s mrtvou nehybností místo našeho
pohybu. Všechno úpln? obrácen?!“ p?ipojila se Ajoda,
op?ená lokty o m?kkou okenní p?edprse?.
„Abych nezapomn?l na galaxie. Jejich klasické formy
znali už první vynálezci teleskop?,“ pokra?oval Kimi, „ale
bylo zapot?ebí n?kolika staletí, než je za?ali chápat jako
reálný odraz vesmírné struktury; jako vlákna, ?i správn?ji,
jako pruhy našeho sv?ta, prostoupené pásy Tamasu a spolu
s ním sto?ené v nekone?nou spirálu. Ukázalo se, že sv?tlo i
ostatní zá?ení se nikdy neší?í vesmírem p?ímo?a?e, nýbrž že
se stá?ejí do spirály, jejíž závity se s nar?stající vzdáleností
od pozorovatele stále víc uvol?ují. Vysv?tlila se pulsace
sv?telných vln a jejich zkracování p?i pr?niku do hloubi
spirály, i zdánlivý rozptyl hv?zd a galaxií
v nejvzdálen?jších závitech. V?dci roz?ešili i Lorentzovu
rovnici s jejím relativním zanikáním ?asu a nar?stáním
hmoty p?i sv?telné rychlosti. A p?i dalším kroku pochopili
nulový prostor jako hranici mezi sv?tem a antisv?tem, mezi
sv?tem Šakti a Tamasem, kde se vzájemn? vyrovnávají a
neutralizují protilehlé body prostoru, ?asu a energie. I
nulový prostor má tvar spirály, podobn? jako oba sv?ty,
ale…“ Mladík se odml?el. „Po?ád si ješt? nedovedu
p?edstavit, jak vzniká možnost pohybovat se v n?m,
dosáhnout skoro okamžit? libovolný bod kdekoli ve
vesmíru. Dozv?d?l jsem se p?ibližn?, že paprskový
hv?zdolet se nepohybuje ve spirále jako sv?tlo, nýbrž