„P?idávají se u vás ke jmén?m tituly a hodnosti jako u
nás na Zemi?“
„Ne, nic takového. V?tšin? se stru?n? ?íká KŽI, to
znamená lidi, kte?í žijí krátce. V?dci, technikové a um?lci
nepodléhají p?ed?asné smrti, mohou žit dlouho a nazývají
se DŽI.“
Fai p?emýšlela o tom, co slyšela, a inženýr nervózn?
p?ejížd?l po koberci špi?kou boty, která na rozdíl od
m?kkých st?evíc? „hadonoš?“ byla tvrdá a vrzala.
„Necht?la byste se projít v zahrad??“ navrhl skoro
pokorn?. „Tam m?žeme…“
„Poj?me… Taeli,“ ?ekla Rodis a obda?ila ho úsm?vem.
Zbledl, oto?il se a vyšel nap?ed. Zasklenými dve?mi
sestoupili do parku, mezi úzké aleje, vysázené podobným
zp?sobem jako na Zemi.
Fai se rozhlížela a p?emýšlela, kde vid?la n?co
podobného. Možná že v n?které ze škol t?etího cyklu v
Jižní Americe?
Diskovité kv?ty bez korun, zá?iv? žluté p?i krajích a
temn? fialové uprost?ed, ni?ím nep?ipomínaly Zemi. Cize
vypadaly i žluté trychtý?ovité stromy. Skrze biofiltry tém??
nezachytiteln? pronikala ko?enná v?n? mod?e zbarvených
kv?t?, které v hroznech visely z ke?? kolem oválné louky.
Rodis p?ikro?ila k široké lavici a chystala se posadit, ale
inženýr energicky ukázal na druhou stranu, kde na vrcholu
kuželovitého kopce byla besídka ve tvaru koruny s tupými
vý?ezy.
„Tohle jsou kv?ty pro bezstarostný odpo?inek. Sta?í tu
posed?t jen pár minut a ?lov?k upadne do nete?né
strnulosti, bez myšlenek, strachu nebo starostí. Zde rádi
pobývají mocní vládci, a sluhové je pak v ur?enou dobu
odvedou. Jinak se tu dá trávit libovoln? dlouhý ?as.“
Torman?an a návšt?vnice ze Zem? vystoupili k besídce,
odkud byl rozhled do coamských zahrad. Dole v dálce za
modravými st?nami obory, rozkládalo se p?i úpatí náhorní
roviny obrovské m?sto. Jeho sklovité ulice se leskly jako
povrch vodní hladiny. Ale vody v zahradách Coamu
nebylo nazbyt.
V potrubí pod povrchem šum?ly pot??ky, a tu a tam
ústily do malých bazén?. Od vysokánské brány zaléhala až
sem nesourodá hudba, slitý šum hlas?, smích i jednotlivé
výk?iky.
„Tam se n?co d?je?“ zeptala se Rodis.