V minulém díle jsme se seznámili s historickými okolnostmi, které této bitvě předcházely, také jsme si podrobněji rozebrali počty a postavení vojáků jednotlivých armád, představili jsme si jejich velitele a na závěr zhodnotili reálné šance našeho vojska. V tomto díle se zaměříme na taktiku a samotný průběh bitvy. Nakonec si dopodrobna přiblížíme její dopady na naši společnost a přidám i menší zajímavosti. Tentokrát půjde do tuhého, tak přeji příjemné čtení!
Naše stavovské vojsko bylo seřazeno podle nizozemské vojenské taktiky, která byla v té době nejmodernější. To znamená složení vojáků do polopluků po 500 mužích tvořících obdélník, vně mušketýři a uvnitř pikéři. Naproti tomu císařsko-ligistická armáda se řídila starší španělskou vojenskou taktikou tedy tercií spočívající v seřazení 3 000 mužů do dutého čtverce, taktéž jsou vně mušketýři a uvnitř pikéři. Přestože nizozemská taktika poskytovala větší pohyblivost, pro naše stavovské vojsko roztažené do šíře nebyla příliš vhodná, proto nakonec v bitvě uspěla starší španělská taktika císařsko-ligistické armády založená na mase útvarů řazených ve třech sledech. Během zbytku celé třicetileté války se však nizozemská taktika prokázala jako ta účinnější, bohužel v této bitvě se paradoxně ukázala jako nevhodná.
Katolíci se tedy na rozkaz Maxmiliána připravovali k boji. Hrabě Buquoy přišel s návrhem, že zaútočí na levé křídlo stavovské armády a tím prověří její sílu a na základě toho se poté rozhodne, zda bude v bitvě pokračovat. K útoku bylo vybráno asi 1 800 jezdců a 2 000 pikérů a mušketýrů. Naše levé křídlo tvořila také elitní vojska výše zmiňovaného velitele hraběte Thurna, ta se však při druhém pokusu císařských vojsk o průlom dala na útěk a s sebou strhla i značnou část okolních jednotek. Hrabě Thurn se pomocí jezdectva pokusil zdržet postup císařských vojsk, ovšem zmatek a ústup mužů se mu zastavit nepodařilo. Katolické velení se ihned rozhodlo podpořit tento útok vysláním dalších jednotek.