To jsem takhle jednou byla na tréninku, když tu mi kamarád řekl, že nepůjde na judistický tábor jako „děcko“, ale jako vedoucí. Tak jsem si řekla, když může on, proč bych nemohla já? Jsem starší, tudíž věkový limit na tábor nesplňuji, musím být přece perfektní kandidát! Navíc nehrozí umývání nádobí, není co pokazit!
Další zastávka – stránky Judo Nový Jičín. Našla jsem si seznam trenérů a, světe, div se, dokonce i hledaný e-mail. Bez meškání jsem na něj napsala zprávu o tom, že se cítím staře, a tak že bych uvítala členství u vedoucích. Nezapomněla jsem se zmínit o tom, že s tím nemám zkušenosti, aby se ode mě neočekávaly nějaké velké věci, doufajíc, že ji to ode mě neodradí.
Dny plynuly a odpověď se nedostavovala. Já, stresař nejvyšší třídy, jsem začala panikařit. To si tu zprávu nepřečetla? Nebo mě jenom ignoruje? Co se děje, propánajána?
Nakonec jsem se obrátila na její dceru, jestli by jí jen tak náhodou neřekla, že jsem jí psala. O dva dny později mi přišla říct, že mi byla odpověď poslána, na což jsem jí řekla, že to není možné, protože jsem prošla všechny záložky a nikde nic. Naštěstí se trenérka ten den pro dceru stavila, a tak jsem měla šanci s ní promluvit.
Ve zkratce – odpověď sice poslala, ale byla adresována mojí mamince
a obsahovala odpověď na jiný dotaz. E-mail, který jsem nalezla, nepoužívá.
Pověděla jsem jí tedy o svém přání. Nevím, jestli jsem ze stresu špatně poskládala větu, nebo mě paní trenérka jenom špatně pochopila, ale poslala mě, ať si jdu vyplnit přihlášku, dokud tam je ještě místo, s tím, že tam ty děti stejně budeme hlídat (docela by mě zajímalo, koho tím jako myslela).
No a tak jsem se místo vedoucí stala prostým účastníkem tábora, každé ráno jsem v 7:20 jezdila do Nového Jičína, hrála hry, sbírala body, udivovala všechny svým vysokým věkem a stěžovala si na malé porce oběda. Ale bavila jsem se. Opravdu jsem si tábor užila, a přestože jsem na konci druhého turnusu byla tak emocionálně vyšťavená, že jsem doma zbytek dne probrečela, celkově z toho mám dobrý pocit.
Takže, děti, co si z toho vzít? Všechno zlé je k něčemu dobré. Každá taková malá nehoda nemusí být hned konec světa. Stačí zachovat chladnou hlavu a alespoň předstírat, že jste pozitivní!