Yveta Pavelková
1. Ano, v době mého dětství (před 50 lety).
2. Světíme advent, máme vánoční stromeček, štědrovečerní menu, zpíváme koledy, plavíme svíčky ve skořápkách, krájíme jablka...
3. Když mi bylo asi 5, prozradil mi to brácha (starší o 4 roky).
4. Vlastnoručně ozdobené skleničky od dcery, když byla malá.
5. Jednou přišel náš syn (tenkrát 17letý) pozdě ke štědrovečerní večeři, protože byl navštívit nemocnou kamarádku, a omluvil se slovy
"na Vánoce by neměl být nikdo sám".
Radmila Jiříková
1. Jen jako dítě, ale jen párkrát, protože ho neměl kdo zabít.
2. Tradic dodržujeme hodně - peněženka pod ubrusem, šupina z kapra pod talířem, při večeři nikdo nesmí odcházet od stolu, krájení jablka, hod papučem, pouštění lodiček, jen místo olova odléváme vosk.
3. To si nepamatuji.
4. U nás se vždy dávaly spíše praktické a potřebné dárky, takže nevím co z nich bylo nejzajímavější, ale velkou radost v dětství jsem měla z nového kola.
5. Šťastné oči mých dětí.
Dagmar Kopcová
1. Kdysi jako dítě jsme měli kapra ve vaně.
2. Pouštění lodiček, zpěv vánočních koled, neodcházení od stolu při večeři, krájení jablíček, účast na mši.
3. Někdy na základní škole od spolužáků
ve škole a pak od rodičů.
4. Letenku do Říma.
5. Když se syn celý natřel lakem na nehty.
Kateřina Hyklová