Svatava Danihelová
1. Do té doby než jsme vyměnili vanu
za sprchový kout.
2. Vánoční stromek, vánoční cukroví, lití olova (vosku), krájení jablka, pouštění lodi- ček, šupiny pod štědrovečerní talíř.
3. Ježíšek přece existuje, jinak bych nedostala žádné dárky :)
4. Protože mám ráda jídlo, tak dárkový poukaz do Café Imperial p. Pohlreicha.
5. Radost dětí pod stromečkem. Naposledy hledání auta na parkovišti podle SPZ, kterou měli napsanou v dárkové krabičce spolu
s klíči.
Ivana Chuchmová
1. Ano, do té doby, než děti usoudily,
že zabíjení kapra změníme ve slavnostní vypouštění chudáka ryby do přehrady. Každý rok tak prý zachráníme jeden kus :)
2. Krájení jablka, pouštění skořápek ořechů po vodě, házení papučí a ti nejotrlejší vydrží celý den až do večeře nejíst. Také lijeme - ne olovo, ale vosk. Hádáme tak budoucnost.
3. Od spolužáků ve škole. Bylo to veliké zklamání, když se v první třídě spolužáci divili, že ještě na Ježíška věřím.
4. Velikou krabici od domácího spotřebiče plnou čokolád.
5. Několikrát se stalo, že nám začal hořet stromeček, také se nám podařilo spálit večeři, ale asi největším zážitkem je pro mne každoročně pocit, že se všichni v klidu sejdeme.
Zdeněk Man
1. Ne, byli jsme zvyklí mýt se každý den
i v minulém století. ;)
2. Snažím se být co nejvíce s rodinou.
3. Jak neexistuje?
4. Asi první kolo.
5. To, když si pokaždé taťka přidal porci kapra a my s bráchou museli čekat o něco déle na Ježíška. ;)
Tomáš Jiřík
1. Jen jako kluk. Pamatuji si, že jsme ho měli ve vaně, občas pak plaval břichem nahoru, což taťka považoval za nepraktické. Proto jsme si ho pak vždy nechali zabít.
2. Tady jen kopíruji odpověď manželky: tradic dodržujeme hodně - peněženka pod ubrusem, šupina z kapra pod talířem, při večeři nikdo nesmí odcházet od stolu, krájení jablka, hod papučem, pouštění lodiček, jen místo olova odléváme vosk.
3. To už nevím přesně, asi to byl někdo
ve škole. Určitě nějaký pionýr. :D
4. Asi tenisová síť. Rád jsem hrál tenis a natahovali jsme místo sítě záclonu. Přes opravdovou síť měla naše hra hned jiné parametry.
5. Největším zážitkem jsou úsměvy a radost mých dětí.
Jana Dryáková
1. Ano, pokaždé, ale jen pár dnů. Byl to krátkodobý dosti cílený chov. :))
2. Krájení jablek, sudý počet talířů a příborů u stolu, šupina z kapra do peněženky kvůli dostatku peněz.
3. To už si moc nevzpomínám, ale asi tak
v 2. třídě od staršího sourozence.
4. Asi před 10 lety jsem si jako první dárek rozbalila knihu "Den, kdy došly prachy"
o Světové hospodářské krizi. Bylo to myšle- no sice dobře, ale další dárky jsem si už nerozbalovala s takovým nadšením.
5. Tyto 2: Když byly synovi necelé 2 roky, vstal ráno brzy a objevil rozsvícený vánoční stromeček, byl v takovém úžasu, že mu vypadl z pusy cumel a pak si přinesl svou dětskou židličku a sedl si na ni ke stromečku, aby to vše pobral...
Na Štědrý den chodíme vždy na hřbitov. Minulý rok naše děti po rozbalení dárků přišly s logickým vysvětlením toho, proč už není dědeček mezi námi: " Dědeček je v nebi a musí Ježíškovi pomáhat balit ty dárky, jinak by to přece nestihl a neunesl by je", prohlásil jeden z nich.
18