Po biologii nastal oběd. S Guillaumem jsme se vydali do jídelny, když mi v půlce cesty oznámil, že si zapomněl bundu v učebně. Řekl, že mám následovat ostatní a jít si dát oběd, a tak jsem se trochu naslepo vydala za ostatními. Na obědě byla řada, která vedla přes celé schody, a nikde jsem neviděla žádného Čecha. Vystála jsem tedy řadu, a když jsem došla k táckům, zjistila jsem, že každý musí mít speciální kartu, aby tácek dostal. Musela jsem tedy poprosit nějakého Francouze, který mi tácek sehnal i bez karty. Všude byla spousta jídla, různé sýry, jogurty, bagety, saláty. Jako hlavní jídlo měli lasagne. Nabrala jsem si tedy nějaké věci a šla si najít nějaké místo na sezení v jídelně plné hluku a lidí. Pak jsem zahlédla jednoho kluka, který s námi byl ve třídě, a sedla jsem si k němu. Celé to bylo takové divné, zvlášť proto, že mě v tom Guillaume takhle nechal. Kde vůbec je?
A kde jsou všichni Češi?
Asi po deseti minutách se objevil Guillaume, který zmateně běhal po jídelně a hledal mě. Pak mi řekl, že musíme jít za jeho učitelem. Vysvětlila jsem mu, že tam mám rozjezený oběd, a tak řekl, že za chvíli přijde a že se nemám ani hnout. Po nějaké době přišli i ostatní Češi se svými Francouzi a já jsem konečně začala být o něco klidnější. Říkali mi, kde jsem byla, že jsme měli před obědem sraz, o kterém mi Guillaume neřekl. Že prý přišel na ten sraz a vyděšeně prohlásil: ,,I lost Eliška.’’ Celá situace se mi zdála tak zmatená, až to bylo skoro vtipné. Ale hlavně jsem byla ráda, že byl Guillaume zase u mě a už jsem se od něj od té doby skoro nepohnula. Nejhorší, co se totiž může stát, je, když jste úplně sami v cizí škole, která je plná Francouzů, kteří anglicky umí úplné minimum. Po obědě jsme autobusem jeli do lanového centra, kde jsme si užili spoustu zábavy, z časových důvodů jsme ale nestihli vše, co jsme chtěli.
Poté si pro nás přijel Guillaumův táta a jeli jsme se na malý výlet. Bydlí totiž ve městě Darney, které leží asi čtyřicet minut od Epinalu, a toto město je pro nás Čechy v něčím výjimečné. V Darney mi ukázali památník, kde byla podepsána smlouva o vzniku Česko- slovenska. Byly zde různé české a francouzské nápisy, monument a starý vagon, který kdysi sloužil československým legiím, když pomáhali Francouzům odrážet útoky Němců. V Darney se každoročně konají oslavy této události a tento rok samozřejmě
budou větší než obvykle. Bylo skvělé něco takového vidět a
také slyšet, jak jsou touto událostí Francouzi zaujatí.
Po návratu domů už následovala jenom večeře, kterou
Francouzi mají jako největší jídlo dne. Často trvá i déle než
hodinu, Francouzi se totiž po celém dni sejdou u jednoho
stolu a povídají si. Večeře se skládá z přibližně čtyř chodů.
Nejdříve mají předkrm (například salát s bagetou nebo
polévku), poté velké teplé jídlo (ryba, quiche), jako třetí
chod podávají svou voňavou pochoutku - sýry. Všechno to
zakončí dezertem (jogurt, ovoce, dort). A pak už je pouze čas
jít spát... Eliška Bártková, 2. B
15