Proč jste se stala učitelkou?
„Proč? Protože mě to už bavilo od dětství. Už jako malá jsem dirigovala
malé děti, ty mladší než jsem já. Musely běhat štafetové běhy kolem stromu,
trápila jsem je tím. Tak asi to je tak nějak ve mně. Chtěla jsem učit vždycky
starší děti. Kdybych měla učit někde v mateřské školce, tak musím umět
zpívat, a to neumím. Takže buď ty malinké, nebo ty větší, ale na základce
jsem nikdy nechtěla učit. Však taky mám vystudovanou tu svou aprobaci
na střední školy.”
Chtěla jste někdy z gymnázia odejít?
„Ne nechtěla, protože vím, že z těch středních škol je to asi nejlepší škola,
co se týká skladby studentů, kteří patří mezi ty nejinteligentnější
středoškoláky, určitě ve srovnání třeba s učilišti.
Kdyby vás teď měli přinutit vybrat si nové povolání, jaké by to bylo?
„Asi by mě bavil cestovní ruch. Musela bych umět jazyk, to je jasné a taky
bych asi nemohla mít rodinu. Asi by se to těžko skloubilo dohromady.”
Se kterými učiteli vycházíte nejlépe?
„Když to řeknu, tak to všichni poznají… Tož s paní Maňáskovou. To je moje
krevní skupina.”
Máte pro žáky nějaký vzkaz do
budoucna?
„Aby dělali hlavně to, co je baví.
Na té vysoké škole jsou třeba
obory, které je nemusí těšit, ale
když to překonají a vědí, co to do
budoucna obnáší, tak jim v tomhle
držím palce, aby opravdu dělali to,
co je baví. Někdy mají takové
zkreslené představy, že jdou na
vysokou školu a myslí si - jo to
bude pro mě to pravé ořechové a studium je zaskočí. Ale myslím
si, že když něco překonají a věří,
že to bude dobré, tak ať nad tím
nelámou hůl.”
Kateřina Hyklová
19