A jsme zpět s naší soutěží! Doufám, že se vám povedlo uhodnout, kdo
byl prvním tajemným. Nebyl to nikdo jiný než náš známý „googleman”
pan Jansa, ještě jednou děkuji za rozhovor. A teď už se vrhneme za další
vyzpovídanou osobu. Užijte si čtení a: „Hádejte, kdo jsem?”
Odkdy učíte a jaké byly vaše začátky v tomto oboru?
„Učím od školního roku 1985/86. A jaké byly začátky? Tož nervozita, byla
jsem taková vyděšená ze všeho, ale časem se to utřepalo. No, tak možná
za půl roku.”
Měla jste jako dítě nějaké vysněné povolání?
„Měla, to určitě a chcete určitě vědět jaké?”
„Ano,” řekla jsem se smíchem.
„Tak chtěla jsem být letuškou, herečkou, pak jsem chtěla být zpěvačkou,
na to, že vůbec neumím zpívat. Ale učitelkou už tak od sedmé třídy, jestli
se ptáte na tohle. Já jsem byla taková, že jsem si hrála na školu. Maminka
si myslela, že jsem se zbláznila, poslouchala mě za dveřmi, jak jsem si tam
vykládala: Cigoši, půjdeš k řediteli, zlobíš! Tak se bála, jestli nejsem
bláznivá, no. Ale to tam nepište!” (jups, pardon)
Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka v dětství?
„Měla jsem panenku, kterou jsem dostala na Vánoce ve třech letech, to si
pamatuji. Ona měla tenkrát pravé vlasy až po pás a tu jsem zbožňovala.
Maminka říkala, že když jsem ji rozbalila,
tak mi očička zazářila. Tu jsem měla donedávna. Před pěti, sedmi lety jsem
ji vyhodila. Chtěla jsem ji uchovat pro vnoučata, ale ona už… no, tu jsem
měla ráda. Mrkací byla.
Bratr mi při stojce spadl na kočárek. To jsem nelitovala jeho prstu, ale svého
kočárku.”
Co se vám na gymnáziu líbí a co naopak ne?
„Hm, to je těžká otázka. Co se mi tady líbí? Dobrý pocit mám z toho, že jsem
tak trochu vlastním pánem. Škoda, že ten kolektiv není až tak jako dobrý.
V minulosti to bylo takové lepší a řekla bych, že za socialismu byl ten
kolektiv nejlepší, ale to tam taky nepište (opět se omlouvám).,,
18