Robert Změlík, jméno, které většině mladým není moc známo, ovšem za tímto jménem se skrývá osobnost jednoho z nejúspěšnějších sportovců České a Slovenské republiky. Díky jeho sportovním výkonům a úspěchům se dostala Česká republika do popředí zájmu celého světa. (Mistr světa v desetiboji na OH v roce 1992 v Barceloně) Nyní je z něj úspěšný podnikatel prosperující firmy Starlife zabývající se čínskou medicínou.
Jako VIP host jsem měla tu možnost se zúčastnit mezinárodního setkání států v zastoupení ČR, PL, SK, RU, HU, UK nazvané Party of the Year v sídle společnosti v Praze, kde mi ochotně poskytl osobní rozhovor.
Kdy jste se sportu začal aktivně věnovat?
V mém případě to bylo jednoduché, narodil jsem se na vesnici, takže tam všichni žili sportem. Osobně jsem ročník 1969, takže když vezmu v potaz to, že jsem se učil rok chodit, tak asi od roku 1970 jsem sportoval, protože celá republika žila hlavně tím, že volný čas vyplňovala sportem. Školu jsme končili ve 2 - 3 hodiny odpoledne, přišli domů, hodili tašky na zem a utíkali rovnou na hřiště.
Jak jste se vlastně dostal k desetiboji?
První kroky k tomu byly už na základní škole. Za nás se vedl takový odznak zdatnosti, to si určitě tvoje mamka bude pamatovat (smích), takže nás už tam vedli k tomu, že jsme dělali všestrannost, to se skládalo z 60m, dálka, krikeťák, 1500m, šplh, plavání... To byly disciplíny, kterými jsme sbírali ,,bodíky” a to byl začátek toho, kdy jsem začal chápat, že za výkon můžu dostat bodové ohodnocení, to se sčítá a na základě toho se získává určitý odznak. Tehdy to byly odznaky bronzové, stříbrné nebo zlaté a podle toho se hodnotilo a řekl bych, že to byl ten základ k tomu, kdy jsem poprvé k tomu víceboji ,,přičichl”. Vzápětí potom to bylo otázka postupu ve 14 letech, poté jsem přešel na střední školu do Ostravy a tam už jsem se začal věnovat atletice, konkrétně skok daleký, což byla taková moje disciplína, kdy jsem v 10 letech u nás na zahradě zrušil mámě záhon brambor, postavil jsme si sektor ve skoku dalekém a skákal jsem (smích). Během 2-3 let jsem se dostal až na nejlepší výkon světa, dokonce jsem přeskočil svého vzora Karla Louise o 6 cm.
Ale bylo to především o tom, že jsem od 10 let začal plánovat. Systematicky jsem si plánoval na 16 let dopředu. Sice ty plány byly trošičku ,,ujeté” a s každým rokem jsem je musel předělávat, protože jsem zjistil, že jsem se ze začátku trošku sekl, což se v 10 letech dalo očekávat. Takže co se týká plánování, to mám v sobě už od samého začátku a vím, že kdo plánuje, tak plánuje úspěch, kdo neplánuje, plánuje neúspěch.
Na co jste ve svém životě nejvíce pyšný?
Jednu dobu jsem si myslel, že to byla olympijská medaile, avšak potom jsem pochopil, že ta medaile je jen o radosti, kdežto to, co dělám teď, a to, co mě naplňuje, tak to je to, co cítím, že má větší hodnotu. Protože zlepšit někomu zdraví, anebo dokonce mu zachránit život, což se mnohokrát díky naším produktům stalo. Tak v tomhle spatřuji podstatně větší přínos pro lidi, než to, že jsem vyhrál olympiádu a že to spoustu lidí potěšilo. Protože potěšit na chvilku je sice hezké, ale udělat někomu to, že vám opakuje rok co rok, že jste mu zachránili život, to je něco, co se s ničím jiným nedá srovnat.
Proč jste se rozhodl založit firmu Starlife zabývající se čínskou medicínou?
Nezáleží na tom, jestli je to Starlife nebo jakákoliv jiná firma,
12