Jestliže se chci vyjádřit k otázce, proč může být bezvěrec či ateista dobrým člověkem, musím se nejdříve pozastavit nad slovem „bezvěrec“. Toto slovo se skládá ze slov „bez“ a „víra“. Logicky by to tedy mělo být pojmenování pro člověka bez víry. Jenže takový člověk neexistuje. Ateista je člověk, který nevěří v boha. Těch je spousta, ale i člověk, který nevěří v boha, musí mít nějakou víru – musí v něco věřit. Někdo věří na paralelní vesmíry, někdo v sílu peněz, někdo v sílu umění, někdo sám v sebe, v reinkarnaci, ve spravedlnost, v magickou sílu koblih … věříme v různé věci, ale věříme. To z nás dělá lidi. To nás žene kupředu. Z mého pohledu je slovo bezvěrec synonymum pro slovo mrtvola, protože co s člověkem, který se nemá kam posouvat? Posun, nějaká změna neodmyslitelně patří k životu, a to, kam se posuneme a o kolik, určuje právě naše víra. Bez víry není možné nic, s vírou i věci, které se na první pohled zdají takřka nemožné. Může se stát, že člověk věří ve více věcí, ale jeho hnacím motorem bude vždy to, v co věří nejintenzivněji.
Moje odpověď na tuhle otázku bude tedy rozvinutá. Bezvěrec - jako doslovný význam toho slova- dle mého názoru nemůže být dobrým člověkem, neboť nemůže být ani člověkem. Ateista rozhodně může být dobrým člověkem, stejně tak jako křesťan, žid, muslim, hinduista, buddhista, rastafarián či vyznavatel kteréhokoli jiného náboženství může být člověkem špatným. A proč? Ať už věříme v cokoli, mělo by to být naší motivací a inspirací, pevným bodem v dnešním chaotickém světě, odrazovým můstkem, když nevíte, jak začít. Neměla by to však být výmluva pro špatné skutky. Neboť to se obrátí nejen proti nám, ale také tím špiníme naši víru. Typickým příkladem jsou islamisté s jejich teroristickými útoky. Jak přesně má běžný člověk, který se nijak zvlášť neangažuje v náboženstvích, vnímat muslimy? Ne každý si dá tu práci, aby si vyhledal pravdivé informace. Pro takového člověka se muslim stává chlápkem v turbanu, co doma mlátí svou ženu – protože ta je přece brána jako jeho majetek – a odpaluje letadla či bomby ve Francii. Ne. Vážně ne. To, jakým jsme člověkem, si určujeme sami našimi slovy, činy a cíli. Protože lidé se nerodí dobří nebo špatní. Prostě se narodí a svět kolem nich jim dává základy pro jejich budoucí názory, které jsou nejcennější věcí, jakou člověk má. Ty vám totiž nikdy nikdo nemůže vzít, pokud mu to nedovolíte.
Je dobré, když si názory utváříte už od raného dětství a když vás rodiče podporují ve vlastních volbách dle vašich myšlenek. Co začíná jako volba mezi červeným či modrým tričkem, může jednou ovlivnit to, jestli člověk půjde k volbám. Protože kdy jindy než v dětství se má člověk naučit, že na jeho volbě i názorech záleží?
26