Rodiče jsou vlastně to nejdůležitější pro děti a pro tvorbu či vývoj jejich cílů, názorů, víry … Rodiče si ale nevybíráme, takže to někdy nemusí být tak růžové. Měli bychom však mít na paměti, že oni nejsou my. Každý člověk si může vybrat, co bude ve svém životě zastávat. Těžké dětství je překážka v tom být dobrým člověkem, ale není to výmluva. Překážek je na světě mnoho. Čekají na nás na každém rohu a my se nesmíme nechat srazit z cesty, kterou chceme jít. Neměli bychom dělat to, co je snadné, ale to, co je podle nás správné. Když tohle dodržíme, když se pokaždé budeme snažit udělat nejen náš svět hezčí, pak – ať už se nám to daří více či méně – se můžeme nazvat dobrým člověkem. A každý by se měl snažit být takovým, neboť nemůžete být dobrý doktor, manžel, rodič … pokud nejste dobrý člověk. Vše více méně závisí na tom, jak se chováte k lidem. Garantuji vám, že minimálně jednu z těchto věcí jako je spolupráce, komunikace, přiměřený respekt či empatie, budete potřebovat v každém zaměstnání a v každé činnosti, kterou se rozhodnete dělat.
Tak jako všechno má i víra svá úskalí. Tak jako všeho nesmí být ani víry přebytek nebo nedostatek. Člověk si nesmí myslet, že když si bude něco sebevíc přát, bude v něco sebevíc věřit, tak je samozřejmostí, že to dostane, že se to vyplní. To je hloupost. Lidé často pro samou úpornou víru zapomínají pro své sny něco dělat. Pak jsou zklamaní, často hází vinu na druhé a nedokážou si přiznat, že si něco prostě nezaslouží. Chápu to. Je to hrozně těžké uznat chybu, ale když někdo nemá snahu – která se cení – co přesně čeká? Proto je někdy lepší ubrat trochu víry, přiznat si, že je tu možnost nezdaru, ale nevzdávat se. Tenhle kompromis umí vyřešit problém s přemírou víry, i když najít rovnováhu či tu zlatou střední cestu mezi tím vzdát se a nekompromisně věřit v happy end není vždy snadné a lidé – jak už to tak u naší rasy bývá – padají k extrémům.
Už jsem nakousla i druhý problém- tedy nedostatek víry. Nejlepší příklad, který mě napadá pro oba problémy, je právě víra v sebe. V dnešním světě je spousta namyšlených lidí, kteří tím, jak moc si jsou sebou jistí, jako by „naprogramují“ své okolí, aby o nich měli stejné mínění. No, a když se to povede, opravdu to není pěkné. Zvlášť když ti nejhorší v tomto oboru ve skutečnosti nic kromě shazování ostatních, aby se dostali jak ve svých, tak v cizích očích výše, bohužel neumí. Tato skutečnost dříve čí později však vyplave na povrch, a i když se nám to někdy nezdá, boží mlýny melou pomalu, ale jistě a na každého jednou dojde.
Dále jsou lidé, kteří mají potenciál. Mohli by být skvělí, jenže ono je lehčí si říct: „Jsem nula.“ Pak se jí taky stanete. Někde v jádru se má každý rád, jen je někdy těžké to objevit. Někdy potřebujete někoho jiného, aby vám pomohl najít tu skvělou osobu, která je ve vás uvězněna. Jenže musíte zabrat sám, vždy se spoléhat hlavně na sebe. Protože, buďte k sobě upřímní, proč by ve vás měl někdo věřit, když to neděláte ani vy sami? Myslím, že je důležité přiznat si své špatné a dobré vlastnosti, přijmout je a naučit se s nimi pracovat. V mé oblíbené písničce se zpívá, že takhle se superhrdinové učí létat, mění bolest na svou sílu. Z čeho jiného pramení bolest než ze špatných vzpomínek a vlastností? Superhrdinové potřebují, mimo bolesti, kterou budou měnit na sílu, taky tu dobrou vlastnost, jinak by to nešlo. Jste superhrdina? Je to jen na vás, takže jestli chcete…
Pak jsou ještě lidi, kteří mají pocit, že jejich víra by měla být více rozšířena, takže ji cpou každému, kdo projde kolem. Já se ptám, proboha, proč? Víra je neskutečně subjektivní věc a cpát někomu tu svou je hloupé. Každý si přece musí vybrat sám, v co věřit. I kdybyste někoho „přesvědčili“, ať věří v to co vy, opravdu by v to věřil? Opravdu by to chápal? A kdyby to pak šířil dál, nebyly by tam hrubé nedostatky? Spíš je možné tím tu víru zkazit a znechutit pro ostatní.
Poslední věc. Nenechte si svou víru vzít. Měli byste se sami umět pohlídat, zda vám vaše víra spíš neškodí, zdali je pravá a vážně jí věříte. Nikdo nemá právo vám vaši víru zakazovat. Nemusí vás zajímat, co si o tom myslí ostatní. Jděte si za svým! Protože je to důležité. Je to váš názor. Jste to vy. A vy jste důležití. Jen nezapomínejte, že víra vás má dělat lepším.
Takže moje konečná odpověď je: protože dobrým člověkem může být kdokoli, když chce.
27
Klára Smětáková