Česky – 1905 Fundamento de Esperanto, 2014 Základ esperanta
3. Jména přídavná (adjektiva) končí na –a. Pády a čísla jsou stejná
jako u podstatných jmen. Stupňování se tvoří pomocí slova pli
(více) a pomocí plej (nej); při stupňování se používá spojka ol
(než).
4. Číslovky základní (které se neskloňují) jsou: unu 1, du 2, tri 3,
kvar 4, kvin 5, ses 6, sep 7, ok 8, naŭ 9, dek 10, cent 100, mil
1000. Desítky a stovky jsou tvořeny jednoduchým spojením
číslovek. Pro vytvoření číslovek řadových se přidává koncovka –a
přídavného jména; pro násobné přípona -obl, pro zlomky -on, pro
hromadné -op, pro podílné slovo po. Kromě toho mohou být
použity číslovky jako substantiva s koncovkou -o a jako adverbia
s koncovkou -e.
5. Zájmena osobní: mi já, vi ty/vy, li on, ŝi ona, ĝi ono/to (obyčejně
o předmětu, zvířeti nebo dítěti), si se/si, ni my, vi vy, ili oni, oni
ono se (říká); zájmena přivlastňovací (posesiva) se tvoří přidáním
adjektivní koncovky -a. Skloňování je stejné jako u substantiv.
6. Sloveso (verbum) se nemění podle osoby ani čísla. Tvary
slovesa:
Čas přítomný končí na –as; minulý na –is; budoucí na –os;
způsob podmiňovací na –us; rozkazovací na -u; neurčitý na -i.
Příčestí (participa) s významem adjektivním –a, nebo
adverbiálním –e: činné přítomné –ant–; činné minulé –int–; činné
budoucí –ont–; trpné přítomné –at–; trpné minulé –it–; trpné
budoucí –ot–. Všechny tvary trpné (pasiva) se tvoří pomocí
odpovídajícího tvaru slovesa esti býti a pasivního participia
potřebného slovesa; předložka u pasi