FC
VYROVNÁNÍ S MINULOSTÍ
2. Hledej lepší „dokument“
Když měla Divinka popsat rozhodující emo-
ci, kterou cítila po nejdelší období vztahu,
možná i ke svému údivu vyhrkla: „Strach.“
Dokud byli spolu, bála se, že o „spřízněnou
duši“ přijde. A když „spřízněná duše“ ode-
šla, bála se, že se už nikdy nevrátí.
Převažují-li ve vztahu negativní emoce, pak
– jako gepard – možná běžíme rychle, jenže
ne správným směrem. Divinka ve druhé fázi
pročišťujícího procesu potřebovala připustit,
že tento partner pro ni skutečně nebyl stvo-
řen a že pro ni, bezprizorní přílohu, může
existovat vhodnější dokument. Člověk, kte-
rého bude milovat beze strachu.
Základním soupeřem Divinky se v této dru-
hé fázi stal už ne strach, ale lítost. Potřebo-
vala pochopit, že není proč litovat konce to-
hoto vztahu, protože jednak nebyl správný,
a jednak jí posloužil jako užitečná zkušebna
pro vztah příští. A že příští vztah dopadne
lépe, v to bylo možné doufat s velkou nadějí.
Divinka totiž už bude obezřetnější, rozum-
nější a více kontrolovat své emoce, aby jen
kvůli narůžovělému začátku nenálepkovala
každý vztah hned slovem „spřízněný“.
Metoda: Divinka měla těžkou srdeč-
ní křeč. Tu bylo potřeba uvolnit. Aby
přestala myslet jen na minulost a na
negace spojené s nereagováním býva-
lého partnera, přihlásil jsem ji na je-
den sport. Jmenuje se dračí lodě.
Jde o týmový boj, ve kterém dvanáct
až osmnáct lidí musí fungovat jako
namazaný stroj, a to absolutně syn-
chronně. Neznám mnoho účinnějších
rehabilitací sevřené mysli.
Jakmile se odstartuje, každý účastník
se musí zaměřit na bezchybnou syn-
chronizaci s týmem a neustat v tom,
i když do lodě bijí vlny v různých,
nevyzpytatelných frekvencích...
i když s postupem závodu přichází
na každého větší fyzická únava...
i když se soupeři přibližují/vzdalují.
Prostě tým musí veslovat ve shodě,
dokud nepokoří cílovou čáru. Nelze
myslet na nic jiného. Selhání jedince
neexistuje, zaplatil by za něj celý tým.
Divinka se v dračí lodi učila myslet
jinak než v trudném reálném životě.
(36)
Hlavně pochopila, jak vypadá tým.
Pak také: Nejde mi to? Cítím únavu?
Nevadí. Musím být k sobě tvrdší.
Z hlavy se naučila vyjímat překážky.
VZDÁT SE totiž v tomto sportu není
varianta. Ta možnost NEEXISTUJE.
V dračí lodi si člověk skvěle osvojí,
že něco může ovlivnit, a něco ne. Že
nemá kontrolu nad vlnami, deštěm,
selháním spolubojovníků, ale pořád
má ve svých rukou, jak na to zarea-
guje, jak se bude cítit, jak přemýšlet.
Závodníci v dračích lodích umějí bez
ohledu na těžkosti plout dál ve stro-
jovém režimu – dělat dál to nejlepší,
co umějí, a nechat svobodně uskuteč-
ňovat to, co nemohou ovlivnit.
Divince říkaly už kamarádky: „Jsi jím
posedlá, nech ho jít“ – nevěděla jak.
Dračí lodě jí ten způsob ukázaly.
Po jednom ze závodů začala „veslo-
vat dál“, „neustat“, a nechat býva-
lého partnera „prostě odplynout“.
Tak jako nechat přijít někoho jiného.
Až bude správný čas.
3. Dej na první místo sebe
Sledoval jsem její soustředěný výkon v dračí
lodi a byl jsem šťastný. Došlo jí, že když mi-
lujeme závisle, ztrácíme ze zřetele to, co se
děje kolem, stáváme se zbytečně posedlými
jedinou osobou a mažeme ze žebříčku hod-
not vše ostatní – přátele, rodinu, práci, zá-
jmy, vše, co dává životu barvu a na čem zá-
leží. A především zapomínáme na sebe.
Po závodě jsem ji odvezl domů. Seděli jsme
nad jejím albem fotografií z dětství a mládí.
Pozorovali jsme dívku, kterou byla – usmě-
vavou, sebevědomou, silnou, šťastnou.
„Máš ji ráda?“ zeptal jsem se nad jednou
z jejích podobenek.
„Tu fotku?“ opáčila.
„Ne, tu ženu na ní.“
Zahleděla se do své tváře, v očích údiv:
„Můj bože, tohle jsem byla já.“
Myslím, že tehdy definitivně pochopila, jak
je důležité přestat snít a začít žít. Nesoustře-
dit se na lidi, kteří z našeho okruhu odešli,
ale na ty, kteří naše prostředí chtějí a mají
tvořit – kteří jen tak neodejdou.
Stálo za to začít někoho takového vyhlížet.
Divinka si ho zaslouží.
Toho ano. n