ZÁVISLOST NA VZTAHU Z MINULOSTI
FC
2) ZÁVISLOST PARTNERA
aneb Když by stál o vztah
se mnou, ale nedokáže
opustit ten minulý
K
dyž viděl její neštěstí, způso-
bené bolestným rozchodem,
nabídl jí své srdce na dlani.
Věděl, jak moc ona potřebuje
lásku, jak se bojí samoty, vě-
řil, jak ocení péči, kterou jí
dopřával, zatímco se léčila z opuštění.
Jenže její „Miluji Tě“ nepřicházelo. I z jejích
postojů cítil, že mu její srdce nepatří. Že ho
má stále někde v minulosti. Že nejspíš pořád
miluje toho, kdo ji opustil.
Nemohl jsem mu dát jinou přezdívku. PŘE-
VOZNÍK je ten, kdo přijme do vztahu osobu
s neuzavřenou minulostí. Věří, že ji převáží
z břehu Neštěstí na břeh Štěstí. Z minulosti,
v níž ta osoba byla opuštěna, loďkou plnou
lásky a porozumění až do budoucnosti, ve
které bude šťastná a už nikdy ne sama.
Osud převozníka je však krutý v tom, že on
na břeh Štěstí nevystupuje, zůstává v loďce.
A často jen sleduje, jak osoba, které pomohl,
odpočatě vyskočí na břeh a hurá na mostek
a zpátky k původnímu partnerovi.
Většinou převozník o své roli ani neví. Žije
v domnění, že si druhý minulost vyřešil či
brzy vyřeší. Vychází z jeho slov („Už si na
ex ani nevzpomenu“, případně „Ano, dál si
píšeme, ale to nic neznamená; prostě jsme
kamarádi“, nebo „Ano, viděli jsme se. Co Ti
na tom vadí? Chceš mi bránit v setkávání
s lidmi, kteří jsou součástí mého života?“).
Občas převozník o své roli ví a řeší si tímto
vrtkavým vztahem vlastní sebelásku a ješit-
nost. Ví, že se ujímá nešťastné, rozvrácené
osoby. Chce jak jí, tak sobě dokázat, že to
zvládne, že je lepší než předchozí partner.
Podobnou motivaci paradoxně mívá převá-
žený: Na dálku touží svému bývalému part-
nerovi ukázat, jak moc chyboval, když ode-
šel („Hele, jak rychle se umím zase zadat!“
nebo „Dívej, jaký je o mě zájem!“).
Jinými slovy: V převoznickém vztahu někdy
jde oběma více o sebe než o druhého.
Ovšem vůbec nejčastěji nabídku převozníka
využívá ten, kdo prostě nechce či nedokáže
být po rozchodu sám. Sice má bolavé srdce
a v něm pořád původního nájemníka, avšak
navenek se tváří, že srdce je volné a k mání,
minulost bezpečně uzavřená.
Možná tomu i sám převážený chce věřit.
Jen netuší, jak je minulost mocná...
Pokoj s okny naproti
Představme si člověka po neuzavřeném roz-
chodu jako pokoj, ve kterém je nepořádek.
Otevřeným oknem do něj napršelo.
K uklizení pokoje je zapotřebí čas. Hned tak
uklizeno nebude. Zapotřebí je ale ještě něco.
Zavřít okno, kterým prší. Bez toho se pokoj
nepodaří uklidit, i když bychom tomu obě-
tovali sebevíce energie a času.
To okno pro nás bude symbolem minulosti.
Bez oddělení od minulosti totiž není možné
doléčit žádné zranění. Je to jako uklidit po-
koj, do něhož stále prší. Proto je po takovém
rozchodu důležité odpojit se od expartnera.
Zavřít okno. Přerušit kontakt. A pokud to
není možné (bývalí partneři spolu sdílejí
jednu práci, jeden dům, společný prostor
nebo čas, mají sdílené závazky typu dětí),
racionalizovat tento kontakt tak, aby byl
zbaven negativních emocí. Jinak jako by
klička povolila, okno se zase otevřelo a po-
vodeň se v člověku zase obnovila.
Tolik obecně k neuzavřené minulosti. Pře-
voznický vztah je ještě zhoršením té situace.
Nejenže ponechává otevřené okno do minu-
losti, ale ještě se otevře protější okno do bu-
doucnosti: Vzniká průvan, kterým se dědic-
tví minulosti dostává přes přítomnost až do
budoucnosti. Pokoj se neuklidí už vůbec. ð
(37)