e-mosty 3 2015 December 2015 Historic Bridges | Page 8

Protože všechny závěsy byly stejného průměru, ačkoli byly různě zatíženy, je zřejmé, že skutečný přenos sil ještě nebyl zcela pochopen. Závěsy vyrobené z temperované litiny od začátku vykazovaly nedostatečnou kvalitu. Byly jednotlivě testovány v tahu na strojích, které pro tento projekt vyvinul Bandhauer, ale 40 % z nich nedosahovalo potřebné pevnosti a muselo být předěláno. Dokončený most byl také vystaven několika zatěžovacím zkouškám, naposledy 27. srpna 1825, kdy přes most přejel vůz o hmotnosti 6 tun tažený koňmi. Most byl potom otevřen a bez problémů sloužil běžné dopravě. 5. prosince 1825 navštívil Nienburg vévoda z Anhalt-Köthenu. Na jeho počest byl na mostě uspořádán průvod s pochodněmi, který měl přes 300 účastníků. Když se několik bujarých návštěvníků snažilo most rozkmitat, 3 jižní protizávěsy selhaly a zřítila se jižní polovina mostu. V řece Saale utonulo 55 lidí. Zkoumání selhaných spojů závěsů ukázalo, že mikrostruktura oceli byla rozrušená bublinkami vzduchu a příměsí vysokopecní strusky. Nehodu pravděpodobně zapříčinila kombinace vysokého dynamického zatížení a nekvalitní oceli závěsů. Bandhauera obvinili, že neštěstí zavinil použitím příliš nového koncepčního řešení a také tím, že procesí nezabránil [2.9]. Bandhauer zareagoval zveřejněním všech svých výpočtů. Průzkum severní části mostu, která se zachovala, neodhalil žádné slabiny. Proto byl Bandhauer v květnu 1829 zcela zproštěn obvinění. V důsledku této strašné nehody se v Německu vývoj zavěšených mostů zastavil na 125 let až do začátku 50. let 20. století, kdy vznikla skupina zavěšených mostů v Düsseldorfu. Robert Stephenson se ve své knize Descriptions of Bridges of Suspension (Popis visutých mostů) [2.7] z roku 1827 zabýval nejmodernějšími soudobými visutými mosty, obr. 15, a posoudil 3/2015 zřícení prvního mostu u opatství Dryburgh (First Dryburgh Abbey Bridge). Slavný francouzský matematik a mostní inženýr Henri Navier, obr. 17, čerpal pro své rozsáhlé pojednání Memoires sur les ponts suspendus, obr. 16 [2.6], z roku 1832, zejména ze Stephensonovy práce, obr. 15. Navier porovnal vějířové a harfové uspořádání závěsů a došel k závěru, že pro dané rozpětí je množství oceli potřebné pro pylony a závěsy podobné, obr. 18. Jeho závěsy jsou stále kotvené do zeminy a jsou tedy odlišné od moderních zavěšených mostů.