e-mosty 3 2015 December 2015 Historic Bridges | Page 10

Roebling měl v úmyslu sám navrhovat velké
visuté mosty – to byl jeho cíl, o kterém začal
snít už v Německu. V roce 1841 vydal své
základní závěry týkající se visutých mostů [2.13].
Vyzdvihnul vysokou pevnost a pružnost lan
s rovnoběžnými dráty v porovnání s řetězy
z temperovaných litin, které se do té doby
používaly. V reakci na několik dramatických
kolapsů visutých mostů, které byly zapříčiněny
kmitáním způsobeným větrem, vyjádřil svůj
názor, že dodatečné šikmé závěsy by visuté
mosty ztužily a tím by snížily jejich citlivost na
kmitání způsobené větrem. Navíc by se tak i
snížily průhyby od proměnných zatížení.
Po několika menších úspěšných mostech
dosáhnul v roce 1851 průlomu s mostem
Niagara Falls Bridge, obr. 22. Největším
problémem tohoto visutého mostu s rekordním
rozpětím 251,5 m bylo zajištění dostatečné
tuhosti pro vysoké zatížení od železniční
dopravy a ztužení nosného trámu, který byl
vysoko nad vodou vystaven nebezpečnému
kmitání od větru. Těchto cílů dosáhnul dvěma
způsoby. Za prvé, použil 6 m vysoký dřevěný
příhradový nosník, který ztužil mostovku, a za
druhé, v krajních třetinách rozpětí použil šikmé
závěsy. Svým způsobem tak navázal na
Motleyho myšlenky.
Následovaly další podobně navržené ztužené
visuté mosty, na příklad Allegheni River Bridge
v Pittsburghu a Cincinnati Bridge.
Jako mostní inženýr ale dosáhl největšího
úspěchu s mostem Brooklyn Bridge (pozn.
překlad.: podrobný článek o Brooklyn Bridge
naleznete rovněž v tomto čísle časopisu emosty) v New Yorku s tehdejším rekordním
rozpětím 486 m, obr. 23 a 24. Na návrhu začal
pracovat v roce 1865. Na obr. 25 je výkres
závěsů, který sám vypracoval. Snažil se
přinejmenším rovnoměrně rozdělit stálá
zatížení mezi závěsy a hlavní visutá lana.
Výpočet mnohonásobně staticky neurčité
smíšené soustavy sice nebyl pomocí nástrojů
3/2015