nevěřil, že to někdy řeknu, ale nemám co na sebe.“ Rozhodil výmluvně pažemi a byla v tom cítit i
drobná výčitka.
„Hmmm…“
„A ne, nic tvého si na sebe nevezmu! Nehodilo by se mi to k pleti!“ pohodil vlasy jako placená
profesionální modelka. Přesně odhadl, kam tím svým „hmmm“ s šibalským výrazem mířila.
„No dobře, dobře.“ Mávla rukou. „Jeden předčasný mini dáreček Ježíška přece neurazí. Určitě
pochopí závažnost dané situace.“ Odběhla do vedlejší místnosti, aby se za chvíli vrátila s velkou
krabicí, přes kterou pomalu její drobná postava tanečnice nebyla ani vidět. Hlavu jí zakrývala veliká
růžová mašle, vévodící celému dárku, zabalenému do červeného balicího papíru plného Santů, sobů
a elfů, stromečků a vánočních hvězd.
„Tohle je jako co? Reklama na americké vánoce?“ podivil se Drako.
„Copak, nelíbí?“ vykoukla rozzářená Vivianina tvář zpoza monstrózního balíku. „Nekaž to, ty
bručoune a už rozbaluj.“ Položila dárek na zem, povyskočila si a zatleskala.
Vrhl se na něj jako dravec na svou kořist, až cáry papíru začaly lítat všude kolem. Největší odpor
kladla široká růžová stuha. A jelikož po ruce neměl žádný vhodný nástroj, překousl ji svými zuby, až
to třísklo. Rozevřel krabici napěchovanou oblečením. Na vrchu se vyjímal kožený křivák. Drakovi se
rozzářily oči nadšením, když ho vzal do rukou. Jeho střih byl decentně elegantní, bez zbytečných
cvočků a podobných kýčovitých propriet, pouze rukávy byly decentně ozdobeny prošívanými
plameny. Láskyplně ho odložil, tedy až po nezbytně nutné chvíli pro pokochání se, aby mohl
prozkoumat zbylý obsah krabice. Skončil u trojice džínových kalhot, dvou kožeňáků, komínku
metalových triček různých kapel, pěti mikin, o množství spodního prádla s ponožkami ani nemluvě.
Na dně čekaly vkusné „těžké“ botky na vysoké podrážce.
„Úplně jsi mi vyrazila dech,“ pronesl a kochal se tou kolem sebe rozloženou nádherou. „Děkuji
miláčku!“ obejmul její opět se do hudby kroutící tělo, zvedl ji ze země a zatočil s ní několikrát dokola.
„Rádo se stalo.“ Políbila ho a tajemně na něj mrkla. „Vypadá to, že ti ještě něco uniklo!“ vzala jednu
z bot, obrátila ji, aby vydala obsah svých útrob. Vysypal se z ní masivní stříbrný řetěz s obráceným
křížem, za jehož velikost a umné provedení by se nemusel na svém krku stydět ani samotný papež,
pokud by ovšem nosil obrácené kříže, několik prstenů s motivy lebek, nebo se vsazenými kameny a
náramek, jenž by si sama Vivian mohla vzít jako náhrdelník na svůj útlý krk.
„Už ses pokochal, tak na sebe rychle něco hoď a šup pro stromek a hledat ozdoby, nebo ani
nestihneme to, co jsem pro nás já, vlastně Ježíšek připravil.“
Drako na sebe hodil nejbližší triko, džínsy jen tak naostro, mikinu „Mötley Crüe“ a už se obouval
„naboso“ do svých starých bot, které jediné si stihl zout sám, když přišli a proto přežily Vivianino
vášnivé běsnění.
Na její pozvednuté obočí pokrčil omluvně rameny. „No co! Není čas ztrácet čas! Sama jsi to říkala.“
„Prosím tě, už plav! Rocker každým coulem.“ Mávla odevzdaně rukou.
Za chvíli bylo slyšet šramot na půdě, o chvíli později vystřídaný rachotem hroutícího se
harampádí. Vivian se zachichotala, když si uvědomila, že krabice s ozdobami byla od té doby, kdy se
přistěhovala do tohoto domu úplně na dně ohromné hromady všeho možného. Sama vánoce neměla
12