potřebu neslavit, tudíž jí to ani nepřišlo divné dát je dospod. Vlastně vše tehdy před léty naskládala,
jak jí to přišlo pod ruce a přerovnávat se to Drakovi zcela evidentně nechtělo.
Když se vrátil se zaprášenou krabicí a sám celý od prachu a pavučin, neudržela se a rozesmála se
naplno.
„Co se ti stalo miláčku?“ teatrálně mu ometla jedno rameno a poté si otřepala ruce o sebe.
„Vůbec nic, vše v nejlepším pořádku, jen se na mě snesl duch vánoc,“ cukaly Drakovi koutky.
„Ozdoby bychom měli, nyní ještě ten stromeček. A máme tady na něj nějaký vhodný nástroj, nebo ho
mám překousat jako tu hroznou mašli?“ podrbal se na bradě. „Vlastně je ještě jedna možnost!
Vyhrabat ho a donést i s kořeny.“
„Opovaž se! To není lanýž a ty nejsi ču..,“ zarazila se při opětovném zhodnocení situace. „Beru
zpět! Odtančila z místnosti a za chvíli se vrátila s pilou a sekerou. „Nechť si pán ráčí vybrat.“
Drako hmátl po sekeře, zkusil její ostří, zakýval hlavou a vyrazil do soumračného lesa „ulovit“
stromek. Když se za půl hodiny vrátil, přibyly k jeho zkrášlením z půdy ještě mapy smůly obalené
jehličím.
„Vypadáš jako nějaký lesní muž!“ zasmáli se oba. „Ještěže jsem toho oblečení vzala víc. Nejdřív
postav stromek do stojanu a okamžitě potom do sprchy! Ještěže jsem toho oblečení objednala víc.“ Už
vytahovala kovaný stojánek znázorňující malou mohylu lebek a kostí, tvořících jeho nožičky. Drako
si zběžně prohlédl otvor, odběhl ven poupravit kmen stromku, aby do stojánku zapadl. Po návratu je
sesadil dohromady, dotáhl šrouby, aby strom držel a už se hodlal svlékat.
„Venku!“ ukázala razantně na dveře Viv. „Nepořádku jsi tu nadělal víc než dost.“
„Vydíš, takže je to teď vlastně jedno.“ Nečekal na reakci, vše ze sebe sházel na jednu hromadu a
utíkal do koupelny. Když se ozval zvuk tekoucí vody a spokojené broukání, Viv si povzdechla a začala
uklízet. Nakonec zjistila, že to až tak hrozné nebylo a než se Drako vrátil zpátky s ručníkem kolem
pasu, bylo vše jako předtím.
„Najednou ti růžová nevadí?“ pohodila hlavou směrem k jeho rozkroku.
„Co jsem měl dělat, když jsem jiný nenašel?“ shodil ručník a začal oblékání, dějství druhé. Nyní
nepohrdl už ani slipy a ponožkami, následně vplul do kožeňáků a navrch si vybral tričko „Mötörhead“.
„Ach vy chlapi,“ postěžovala si Viv a sebrala ze země vlhký ručník odnášeje ho pryč. Když se vrátila,
Drako už stál u stromečku a zaujatě ho zdobil. Bylo vidět, že si to užívá a kochal se pohledem na
každou ozdobu, kterou zrovna z krabice vytáhl. Jednalo se o umně a detailně odvedené řezby lebek,
růžných čertích hlav a mýtických tvorů jako vzatých přímo z nějakého bestiáře. Na závěr vše obtočil
řetězem sestaveným z drobných kostiček.
„Teď už chybí jen prskavky a svíčky. Kde jsi vlastně sehnala takové nádherné ozdoby?“
„Ani se neptej!“ mávla rukou. „Ani kdy a kolik to stálo. Jednak bych musela hodně vzpomínat a
ten převod by zvládl možná nějaký historik, já rozhodně ne.“
„Nevadí,“ přivinul ji k sobě, políbil na vlasy a chvíli se tou krásou kochali beze slov.
„Jdi se podívat, jestli už nejde Ježíšek,“ zašeptala mu najednou do ucha a pohodila hlavou směrem
ke dveřím. „Už jdu!“ pochopil Drako a vyšel na zápraží. Sám přišel do tohoto domu prakticky bez
ničeho, přece jen vše staré nechal za sebou, jednu osobní věc nosil však stále u sebe na koženém
13