„Tu, pán!“ ukazoval průvodce na otevřené dveř
„Děkuji.“ Básník si převzal zavazadlo, vystoup
místnosti domku. V protilehlém rohu byla masivní
Pod ní oprýskaný smaltovaný plechový nočník. Stů
stál v prostředku, v dalším rohu prakticky slepé z
hladina slunečními paprsky pronikajícími otevřený
Batoh upustil hned u dveří, které lehce přivře
koukal, jak koukal, oknem se při stavbě nikdo nez
tak, jak byl, jen boty si stihl narychlo zout, aby si i z
horského ovzduší. Zaslechl vzdalující se hýkání a
Jozky. Zcela evidentní incestní zátěž několika gene
těchto končinách jeho obyvatelé nějaká příjmení v
nešetřící. A usnul tvrdým bezesným spánkem.
Ozvalo se razantní zabouchání. Básníkovu n
zorientoval, kde je a co se s ním děje. Že je v roub
rozprostřela tma. Ozvalo se škrtnutí zápalky a někd
„Ha ha ha! Pripraviť sa, pane,“ zařehtal Jozka,
dlaněmi promnul otlačený obličej, zvedl se za hlub
navlhčil tváře, sáhl po ležícím batohu, položil h
místnosti, aby se začal hrabat v jeho útrobách. Nej
svými vytištěnými texty. Za nimi vytáhl několik letn
se do nich za chvíli převlékne. Potom batoh odhod
Dosedl na židli, až zavrzala. Začal stahovat z
následně letící k batohu, u nějž zůstaly stát v p
prohrabal se listy a intuitivně poskládal básně pod
očekávání desky zaklapl, zhluboka se nadechl. Uží
Špetka trémy a velké množství napětí.
Postavil se. Rozepnul kalhoty a lehkým zavrtěn
se podrbal na osvobozeném rozkroku, ukrytém je
nohy ze shrnutých kalhot, došel zpátky k lavoru
improvizovaný ručník, nabral vodu do dlaní a pocá
ho zahodil s jistotou absolutního lenocha přímo na
Akorát na sebe narychlo natáhl čisté černé trik
Máry” a úplně vespod vyvedenou siluetou vztyčen
když se ozvalo decentní zaklepání na dřevo futer
vyrvalo z náručí spánku.
„Ste hotový? Poslucháči sa vás už nemôžu dočk
ohlédl a spatřil svoji známou organizátorku, staro
na svědomí. Oděnou pro změnu do tmavě modréh
různých, pro něj nepochopitelných ornamentů. Je
brož, která upoutala jeho pozornost už na nádraží.
„Ano, ano. Hned!“ Podíval se na bosá chodidla
16