e jedné z roubenek.
il po dvou vrzajících schůdcích a už stál v jediné
postel s poctivým péřovým polštářem a duchnou.
l se skleněnou petrolejkou, jak jinak, a jednou židlí
rcadlo, stolička s lavorem, v němž se leskla vodní
mi dveřmi zpoza básníkových zad.
l, aby přece jen nějaké světlo ještě měl, neboť ať
abýval. Ztěžka došel ke zvoucí posteli, do níž padl
apařené nohy taky trošku přišly na kouzlo čistého
poslední myšlenky patřily groteskní postavičce
rací předků se stejným příjmením, pokud ovšem v
ůbec používali, se na chudákovi podepsala mírou
ásilně vrácenému vědomí chvíli trvalo, než se
ence v posteli a venku se zatím, po dobu, co spal,
o rozžal petrolejku.
a jak se objevil, stejně rychle i zmizel. Básník si
okého zavzdychání a přešel k lavoru. V náklonu si
o na židli co nejblíž k jedinému zdroji světla v
dříve položil na desku stolu tvrdé hnědé desky se
ích svršků, které ledabyle hodil na postel s tím, že
il zpátky do kouta.
e svých oteklých nohou úplně ztvrdlé ponožky,
ozoru jako při nástupu na vojně. Otevřel desky,
le pořadí, v jakém je bude recitovat. S úsměvem
val si stoupající vzrušení nadcházejícího výstupu.
ím boků je nechal sjet ke kotníkům. Automaticky
n v sepraných pruhovaných trenýrkách. Vytřepal
. Stáhl si triko, přehodil si jej kolem krku jako
kal si obličej a hruď. Ležérně se osušil trikem, aby
ponožky stále stojící v koutě.
o se žlutými, pod sebou umístěnými slovy „Čáry,
ého prostředníku a modré kostičkované kraťasy,
. Naprosto jiné než to Jozkovo, které ho předtím
ať!“ zazněl ode dveří známý ženský hlas. Básník se
stku, šoférku a bůhví co ještě, která toto vše měla
o roucha. To bylo navíc prošívané zlatou nití, plné
diný povědomý symbol vypadal stejně jako ta její
a zahýbal prsty.