problém. Keď totiž počujú vaše básne, prijmú vás z
rádiu, aby som hneď vedela, že ste ten pravý čestný
„Aha! Takže sice budu pod drobnohledem, ale
ironicky ve chvíli, kdy se tatrovka dala do pohybu.
„Hej!“
Celou cestu lesními serpentýnami s vnitřnosti n
v tichosti. Básník si nedokázal představit, že by k
nepříliš dobrá fyzická kondice spojená s výraznou n
potupné smrti vyčerpáním. Aspoň ostatky by poslo
lesy. Tato představa u něj vyvolala mírně pobavený
To už vyjeli ze stínu prastarých stromů a ješt
nádherný výhled na malebné údolíčko jako boží d
obec tvořená roubenkami. Skanzen starých časů, u
okolo, stravujícím jako rakovina sama sebe.
„To je nádhera!“ vydechl okouzleně básník.
„Áno, Svätá Stolica! Sladký domov,“ mrkla na n
v budúcnosti.“ Básníkovi přišlo, jako by se za je
myšlenku zahnal.
„Jen zde budu dnes recitovat své verše,“ zkusil
„Nielen to! Bol ste pozvaný ako významný čestn
Ich a našej viery. Na to je však čas. Teraz si oddých
nezažili a podľa mňa už nikdy nezažijete. To mi
tajemně potměšilý úsměv, jako by říkala více, než j
To již vjížděli do vesničky a míjeli první krajní c
nějaké pohádky. Básník si povzdechl. Auto zastav
obce. Místní obyvatelé se jako na povel náhle na
teatrální úklonou dveře spolujezdce, další už
slabomyslným výrazem ve tváři. Z rozšklebených rt
„Toto je Jožko. Čokoľvek by ste potrebovali, n
zariadi to!“ pronesla vystupující řidička, jednate
několikrát zlomil v pase a zvesela znovu zahýkal. „T
v pokoji nabrať sily na večerné vystúpenie. Jožko, o
„Choďte Pán! Ha ha ha!“ vyšlo spolu se zápac
mordy zmíněného Jozky. Spolu s dalším zahýkáním
rukou a na nic nečekaje vyrazil. Básník ho raději hn
pódia, do výšky se tyčící hranice a stolů s lavicemi
klád. Než došli na opačný konec vesničky, byl již bá
vzduchu se mu točila hlava. Přesto cítil zvláštní ene
civilizovaného světa. „Tohle je přesně ten inspirat
tvorby!“ prošlo mu hlavou.
15