S ERIÁL
Autor: Pavel Skořepa
Záchodová romance (5. časť)
Nesmrtelná pomíjivost oslav (1/2)
„Tady je teda tma jako v prdeli!“ pronesl třesoucím se hlasem Drako, aby trochu otřepal nervozitu,
která mu svírala útroby. Nervozitu z prostoru skrývajícího se v neprostupné temnotě umocňovalo
navíc tušení jeho rozlohy ozvěnou Drakových slov, vracejících se k jeho uším: „V prdeli, prdeli, prdeli.“
Jako by ho i sama ozvěna popichovala.
„Važ slova, nesmrtelníče!“ ozvalo se záhy po jejím doznění. Hluboce, s přibarvením stařeckého
nakřápnutí v hlase.
„A do hajzlu! Au!“ Současně s vypuštěnými slovy překvapení ucítil ostrý Vivianin loket ve svém
boku.
„Zde jsme zvyklí na úplně jiná slova!“ zahřímalo prostorem. Následně se ozvalo zasyčení škrtnuté
zápalky, jejíž záře vypadala až nepatřičně v okolní tmě. Plamínek se pohnul, aby se přenesl na knot
svíce, na němž se okamžitě zabydlel a rozhořel o to víc. S ním se jako kouzlem začalo pozvolna
prosvětlovat celé okolí. Zažehlo se množství zlatých žilek rozbíhajících se všude kolem nich a různě
se proplétajících jako pnoucí liány, kroutící se hadi.
Zamrkal, jestli se mu to jen nezdá. Nezdálo.
Zamrkal znovu a konečně začal rozeznávat nejbližší objekt před sebou. Byl to masivní kamenný
stůl vytesaný z jednoho velkého kusu jaspisu. Na jeho desce stál tepaný svícen s onou hořící svící, jejíž
plamen jako by předával záři do celého prostoru jeskynního dómu. Za stolem stál vetchý stařec, bradu
s dlouhým šedivým vousem končícím až na jeho desce a s lesklou pleší. Kůži na tváři a na rukou měl
vrásčitou a zežloutlou, připomínající starý pergamen. Oděn byl v šedé mnišské kutně, jíž by se Drako
bál i jen dotknout, aby se pod jeho prsty nezačala stářím rozpadat. Ohledně jako samotný stařec. O
to pevněji stiskl Vivianinu dlaň.
„Nejspíš nevíš, proč tu právě jsi,“ zazněl opět mohutný starcův hlas. „To však neznamená, že nejsi
právě tam a v přesně v tu chvíli, kde máš být!“ Opřel se o stůl a naklonil se směrem ke dvojici, aby
zabodl svůj nepřirozeně dlouhý a pokroucený prst do vzduchu směrem k Vivian.
„Ona to pochopitelně ví, měla však zakázáno se o tom jakkoliv zmínit. Jinak by k tomuto našemu
setkání nedošlo. Šikovná, zvládla jsi to na výbornou,“ zašklebil se kmet bezzubými ústy, což měl být
nejspíš upřímně míněný úsměv.
„O co tady teda jako jde?“ naklonil se Drako k Viv a konečně se chtěl trochu zbavit stresu, který
mu cloumal tělem. Viv jen naznačila prstem na svých rtech, aby mlčel, a lípla mu rychlou pusu na
tvář.
, No aspoň něco, ‘ pomyslel si. Znovu se rozhlédl kolem sebe. Ty liány a hadí klubka byly zlaté žíly
14