si není ani vědom. Snad ani neví, proč se každý večer probere na stejném místě na baru, objedná si
dalšího panáka, následně vyhlíží nějakou ženskou oběť a nakonec vždy odmítnutý vypadne ven před
bar, kde ho navíc ten samý taxikář odmítne vzít do taxíku a on se potácí hlubokou nocí za domovem,“
pokrčila rameny.
„Opravdu chceš znát odpověď na každou malichernost a navíc bez vlastního přičinění? Bez toho,
aby ses ji snažil nalézt sám? Ale prosím tě.“
„Tím chceš říct, že tohle všechno,“ udělal prstem významný kruh nad hlavou, „naše setkání v
tomhle baru, i náš návrat sem, nebyla náhoda?“
„Draku, miláčku! Náhody neexistují,“ mrkla Viv, dopila s odporem obsah své sklenice a naznačila
barmanovi, aby přiklusal za jejím novým přáním.
„Tak co to bude? Znovu to samé?“
„To ani náhodou. Dones mi radši ty bublinky, celou láhev a Drakovi ještě jeden dvojitej. Děkuji,“
objednala a sledovala barmanova vzdalující se záda, aby byl v okamžení zpět s lahví sektu v nádobě
plné ledu a sklenkou Diplomatica.
„Hele”, zacukala hlavou, aby upoutala Drakovu pozornost za ním. „Jde sem. Ten v šedivém obleku
a koukej na skvrny.”
Opravdu, jen se Drako ohlédl, spatřil výrazné rudé fleky na klopách šedivého saka i na bílé košili.
„Ahoj, kočičko, nedala by sis se mnou panáka?“ zaznělo s opileckou artikulací z úst nově
příchozího, který se musel opřít o jejich stolek, aby vyvážil vliv neviditelného vichru, zmítajícího jeho
tělem. Ve tváři přitroublý dobrosrdečný úsměv.
„Vybral sis špatnou oběť, lovče!“ odpověděla mu Viv a zachichotala se. „Jestli sis nevšiml, Frodo,
nejsem tu sama, a i kdybych byla, stejně bys neměl šanci. Tak si dej čelem vzad a příště si vybírej své
potenciální trofeje zodpovědněji. Těšilo nás!“ a již dále nevěnovala šedé mátoze pozornost, i když
jemu samému trvalo, než množství nově získaných informací prosákla přes alkoholový filtr do jeho
šedé kůry mozkové a on konečně odlepil své vlhké ruce od desky stolu a odpotácel se zpět na své
původní místo. Otisky jeho přítomnosti na stole ještě chvíli setrvaly, než uschly.
„Dobře a co bude teď?“ vkradla se otázka Drakovi do vědomí.
„Teď? Teď vypijeme, co máme objednáno, zaplatíme a půjdeme na dámy,“ dodala Viv a spokojeně
upíjela svoje bublinky.
„Jako pro změnu na dámský záchodek? To chceš další číslo?“ usmíval se Drako, čekaje na odpověď.
„Samozřejmě, že chci další číslo! To však není momentálně na pořadu večera, drahý,“ natáhla se a
pohladila ho po ruce. Dopila, dolila si a bylo na ní vidět, jak si tuto chvíli spokojeně užívá.
Kolem nich se míhaly postavy ostatních hostí, hlahol a hovor jako by se slil do jednoho
nesrozumitelného hukotu. Jen u jejich stolu se čas zpomalil a vládla mu láska a klid. Než přišla chvíle
prázdných sklenic. Tu Viv beze slova vstala, odkudsi vylovila několik zmuchlaných bankovek, ledabyle
je pohodila na stůl a naznačila Drakovi, že je čas jít.
Vstal, také beze slova, nabídl své dámě rámě, které ihned přijala, a vydali se směrem k toaletám.
Na Drakův popud na chvilku zastavili před dveřmi se symbolem panenky, on se nadechl a se slovy:
„No co už!“ dveře otevřel a společně vstoupili do další tmy.
18